Jaroslavice

Městečko na potoce Daníži se rozkládá v úrodné nížině v nadmořské výšce 189 metrů, asi 17 km od Znojma, přímo na státní hranici s Rakouskem. Počet obyvatel je asi 1250.

Okolí Jaroslavic bylo osídleno již v době kamenné, jak o tom svědčí naleziště sídliště lovců mamutů. Městečkem jsou však poprvé Jaroslavice pojmenovány r. 1517. Povýšeny však byly patrně již za vlády Vladislava II. Od středověku byly centrem panství, které koncem 19. stol. zahrnovalo obce Jaroslavice, Slup, Oleksovičky, Micmanice, Křidlůvky, Božice, Valtrovice a Hrádek. V 19. stol. se staly Jaroslavice centrem stejnojmenného soudního okresu.

Po r. 1945 bylo německé obyvatelstvo mezinárodními dohodami odsunuto a postupně nahrazeno českým obyvatelstvem z vnitrozemí a repatrianty. Městečko má vyhraněně zemědělský charakter, který byl posílen zrušením soudního okresu. Městské hradby na pečeti Jaroslavic jsou tak připomínkou významu Jaroslavic v minulosti a výzvou občanům do budoucnosti.

Z historických památek, které připomínají bezmála 900 let starou historii obce, jsou nejzajímavější následující: renesanční zámek spolu s přilehlým parkem s kašnou, farní kostel svatého Jiljí , pranýř z doby hrdelního práva, Mariánský sloup, barokní sochy.

Kromě historických památek, kterým vévodí zámek, je další dominantou obciJaroslavický rybník o rozloze 245,57 ha. Slouží výhradně chovu kaprů a jiných ryb. Každoročně se zde konají tradiční výlovy. Sportovní rybáři se zde mohou zakoupit povolenku a chytit třeba i 10kilového kapra.

Jaroslavice jsou ryze zemědělskou obcí s rozvinutým vinařstvím. Kromě drobných pěstitelů je v obci provoz firmy Znovín, a.s. se sídlem v Šatově. Vyrábějí se zde převážně červená vína. Návštěvník Jaroslavic má ve Znovínu možnost navštívit nejstarší vinný archív v ČR a ochutnat zde červená vína z místní produkce.

Okolo Jaroslavice vedou cyklistické stezky, které nabízejí možnost aktivního odpočinku.

Z historie zámku

Jaroslavice se poprvé vzpomínají r. 1249 v přídomku Bočka, dvořana českých králů a znojemského purkrabího. Snad právě on si zde postavil sídlo, které je poprvé výslovně uvedeno v r. 1255 a které by bylo – soudě z dalšího – patrně možno označit jako tvrz.

Podle pověsti byly Jaroslavice v r. 1304 obleženy Kumány; hájily je tehdy ženy, které uhořely při konečném požáru objektu.
Ve svém díle o moravských hradech se M. Plaček odvolává na nepublikovaný stavebněhistorický průzkum, který se zdá pravdivost této legendy potvrzovat. Tvrz byla jistě obnovena; od roku 1316 ji vlastnil Jindřich z Lipé, kterým počíná dlouhá éra pánů z Lipé v Jaroslavicích.
V r. 1447 prodal Pertold z Lipé tvrz i s panstvím Achaciovi Finkenheymerovi, který je držel až do r. 1466; tehdy kupuje Jaroslavice Štěpán Eytzinger z Eytzingu. Zpráva z roku 1496 dokládá, že Michal z Eytzingu vedl o tvrz Jaroslavice spor s moravskými stavy; musel se jí dokonce zmocnit násilím. Objekt byl zřejmě při této akci natolik poškozen, že muselo dojít k jeho obnově a přestavbě. Ta byla zřejmě důkladná, protože od té doby se pak Jaroslavice vždy uvádějí jako hrad.

V 16. století se v držení Jaroslavic vystřídalo několik držitelů: Adam z Bačkovic (od r. 1517), Vilém Kuna z Kunštátu (1526), Krajířové z Krajku (1549 – 1563) a od roku 1564 – za poněkud nevyjasněných majetkových okolností – hrabě Scipio z Arca. Zřejmě za něj započalarozsáhlá renesanční přestavba, která dosáhla vrcholu za Althanů (Volf Dětřich koupil Jaroslavice od Ladislava Berky z Dubé a Lipé r. 1609). Jaroslavické panství bylo mezitím dvakrát popleněno: roku 1601 vojskem Adolfa z Althanu a v roce 1619 císařskými pod vedením generála Dampierra. Volfu Dětřichovi z Althanu byly za účast na stavovském povstání Jaroslavice zkonfiskovány, nicméně Althanové si je udrželi prakticky až do konce 18. století.

Koncem 17. století vzniklo podle projektu D. Martinelliho jižní křídlo; v průběhu století osmnáctého realizovali Althanové na zámku některé barokní úpravy, jejichž garantem však možná nebyl nikdo menší než známý architekt Josef Emanuel Fischer z Erlachu.

Roku 1790 koupil panství hrabě Antonín Josef Meraviglia – Crivelli a další držitelé pak již měli pro vývoj zámku minimální význam.

Za Hompesch-Bollheimů, kteří jej drželi od r. 1835, byly ještě realizovány drobné úpravy některých interiérů.

Posledními soukromými majiteli Jaroslavic byla od r. 1919 říšská hrabata von Spee. Těm byl po válce honosný zámek znárodněn a předán do užívání tehdejších socialistických organizací – sloužil mimo jiné jako sklady, sýpky a jeho hlavní devastaci zapříčinilo umístění armády, která objektu poskytovala pouze minimální údržbu.

V současné době vlastní zámek firma Dr. Hochfellner – Jaroslavice. Zámek je pro veřejnost nepřístupný. Nynější majitel plánuje rozsáhlou rekonstrukci zámku.