Přestože písemných dokladů z historie obce Dobšice není mnoho, byla ves díky své poloze historií poznamenávána často, o čemž svědčí i archeologické nálezy. Zachovaly se stopy neolitického člověka (keramické střepy či kamenná sekyra), stopy z doby bronzové (spona do vlasů nejspíše keltské výroby) i z římského období (stříbrné římské mince) a svědectví o germánském osídlení (meč).
První písemná zmínka o Dobšicích je v zakládající listině premonstrátského kláštera v Louce z roku 1190. Osobité místo mezi památkami z tohoto tisíciletí zaujímají dva pískové kříže. Některé prameny je dávají do souvislosti s cyrilometodějským obdobím našich dějin, rezervovanější názory je označují jako smírčí kříže z 16. století .
O obyvatelích vesnice se z historických pramenů dozvídáme jen velice málo. Bezesporu největší osobností dějin Dobšic byl Johann Lahofer, truhlář a řezbář. Ačkoli se podrobnosti z jeho života nedochovaly, můžeme se dodnes obdivovat jeho dílu. V louckém kostele sv. Václava lze zhlédnout bohatě vyřezávané lavice s vyobrazením scén ze života sv. Norberta. A v Praze ve Strahovském klášteře je instalována skvostná knihovna, sestávající z nádherných skříní a knihovních regálů z ořechového dřeva, bohatě vyřezávaných a situovaných do dvou pater s ochozem a sloupkovým zábradlím.
Nejméně příjemné kontakty s historií představují samozřejmě války. Při jedné bitvě o Znojmo mezi rakouskými a francouzskými vojsky v roce 1809 Dobšice málem celé lehly popelem.
Na sklonku 60. a počátkem 70. let minulého století Dobšice předaly značnou část svého katastru Znojmu a to pak v získaném prostoru rozšiřovalo svou průmyslovou zónu. A tak v době sloučení se Znojmem (1976 – 1992) vyrostla v obci sídliště rodinných a bytových domů a počet obyvatel se ztrojnásobil. V současné době se obec snaží vyrovnávat kontrastující rozdíly mezi starou vesnicí a mezi novou částí obce.
