Turisticky přístupná soustava středověkých sklepů a chodeb pod městem Znojmem v několika patrech nad sebou v celkové délce 30 km. Do skály byly vytesány v 13. – 17. stol. a sloužily jako zásobárny potravin i úkryt obyvatel v dobách ohrožení města. Dnes prohlídku podzemí zpestřuje ochutnávka vín pořádaná firmou Znovín Znojmo a malá expozice loutek firmy Mašek Znojmo.

Provozní doba:

• Duben 10.00 – 16.00
• Květen, Červen, Září Po – Ne 9.00 – 16.00
• Červenec – Srpen Po – Ne 9.00 – 17.00
• Říjen So 10.00 – 16.00

Historie a podrobný popis

Město Znojmo vzniklo na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí v podhradí slavného Břetislavova hradu. Nejstarší zmínka o něm je z roku 1046. Tehdy to ještě nebylo město v dnešním slova smyslu. Bylo budováno podle dlouhodobého plánu jako vojenská pevnost se třemi hlavními branami, s opevněním, hlavním náměstím a komunikacemi. Teprve, když bylo roku 1226 listinou krále Přemysla Otakara I. povýšeno na královské město, došlo ke sloučení čtyř tržních osad a tak byl dán základ k úspěšnému rozvoji nejvýznamnějšího města při jižní hranici Moravy. Historický rozvoj města vyvrcholil ve 14. století rozšířením počtu kamenných budov a dlážděním ulic. K měšťanským domům patřily i podzemní prostory. Pod tímto pojmem je zahrnován systém ražení štol, tvořící původně nižší úrovně sklepů obytných domů. Znojemské podzemí dnes patří k unikátním historickým památkám nejen u nás, ale i v rámci střední Evropy. Středověké Znojmo, uzavřené souvislými a ve své době téměř nedobytnými hradbami, mělo přibližnou plochu 35 až 40 hektarů. V podstatě na celé ploše bylo podzemí postupně budováno. Předpokládáme, že počátek budování chodeb spadá do přelomu 14. a 15. století. Chodby nebyly budovány v pravidelných obdobích. Naopak v údobích neklidu a v časech válečných, v nichž si středověk dosti liboval, byly práce přerušovány. Ještě na konci minulého století byly některé úseky prohlubovány, zřejmě však již výhradně z hospodářských důvodů.

S ohledem ke struktuře hornin bylo úměrné i jejich opracování při budování chodeb. Na budování chodeb se zřejmě podíleli i jihlavští havíři, kteří měli ve středověku vynikající pověst jako odborníci na horní díla. V jedné z chodeb v jižní části Znojma je zachován havířský znak – zkřížený mlátek a kladivo. Pomoc jihlavských havířů však nemůže zakládat domněnku o vzniku podzemních chodeb ve Znojmě v souvislosti s těžbou rud, jak tomu bylo například v Jihlavě či v Kutné Hoře. Dyjský masív, v němž je znojemské podzemí zbudováno, nemá na rozdíl od Jihlavska zlatonosné a stříbronosné žíly. Ani síť chodeb nenasvědčuje tomu, že by zde bylo dobýváno ložisko nerostů. Chodby byly budovány jednoduchými prostředky, které byly úměrné středověké technice. Pracovníci používali sekáč, mlátek, špičák, lopatu a dřevěnou putnu nebo kožený vak, v němž vynášeli vyrubaný materiál. Pokud měli dřevěná kolečka, nebo dokonce rumpál, pak byli na svou dobu již značně mechanizováni. Protože hornina byla většinou tvrdá zapalovali v čele chodby smolná, dobře hořící dřeva a pak rozpálenou horninu polévali proudem vody. Touto jednoduchou technikou hornina rozpukala a pak se snadněji dobývala. Na stavbě znojemského podzemí pracovali námezdní dělníci, nádeníci, městská čeleď a snad i vězňové, odsouzení za menší přečiny v žaláři. Tito pracovníci byli však podstatně vzácní, neboť středověké trestní právo bylo velmi kruté a za překročení zákona trestalo většinou smrtí. Pracovníků při budování chodeb asi nikdy dostatek nebyl a s celkem primitivní technikou ražení v pevné a tvrdé skále pokračovaly práce velmi pomalu. O to obdivuhodnější je rozsah prací, protože dnes už spolehlivě víme, že uvnitř historického jádra města je vybudováno okolo 12 km chodeb. A to jsou pouze prostory druhého třetího a místy čtvrtého patra. Tedy chodby pod sklepy měšťanských domů v hloubkách zhruba od tří do jedenácti metrů.

Při budování podzemních chodeb bylo odtěženo okolo 50 až 55 tisíc krychlových metrů rostlé, pevné, tvrdé skály. Nevíme přesně, kam byl vytěžený materiál ukládán. Můžeme jen předpokládat, že větší kusy, pevné a odolné, tvarem vhodné byly používány při dobudování, rekonstrukci a opravách rozsáhlých městských hradeb. Mnoho spekulativních závěrů se týkalo původně strategického a obranného účelu těchto chodeb. Původně však byly chodby pravděpodobně budovány jako hospodářské zařízení. Středověké Znojmo bylo město bohaté jednak svou polohou, která zaručovala dobrou úrodu chutného vína i ostatních zemědělských produktů, jednak tím, že leželo na důležité obchodní cestě a bylo proto význačným obchodním střediskem. Pro vhodné uložení zboží byly tedy podzemní chodby po všech směrech výhodné. V době, kdy mělo Znojmo výsadní postavení v řetězu hraničních pevností, převzaly chodby znojemského podzemí roli důležitého a nedílného článku pevnostního systému města. Je pozoruhodné, že v žádném archívu ani v městské kronice nejsou dochovány plány znojemských chodeb. Je to možno vysvětlit tím, že město dobře střežilo svůj systém obrany a plán chodeb byl velmi úzkému okruhu osob městské správy. Předpokladu o využívání chodeb pro obranu města v dobách války nasvědčuje i jejich mimořádně spletitý a nepřehledný systém, jak horizontálním, tak i vertikálním směru.

Za povšimnutí jistě stojí i problém cirkulace podzemních vod. Jejich větší část přitéká do podzemí průlinami v sedimentech a puklinami v pevných horninách.V podzemí byla voda jímána v celé řadě studní a spojena s důmyslnou odvodňovací štolou – tzv. jezuitským vodovodem. Název není odvozen od toho, že by se jezuité bezprostředně, fyzicky podíleli na jeho budování. Je však třeba říci, že vybudování tohoto důmyslného objektu, který zásoboval Znojmo pitnou vodou i v dobách zlých, patří ke světlým stránkám působení jezuitského řádu ve Znojmě. Je to systém hlavního tahu a vedlejších větví, které zasahují do různých čtvrtí středověkého města a ve spojitosti se studnami , kašnami a jímkami sváděly prameništní vody z okolí Mansberka severně od města. Vybudování vodovodu bylo snad ještě obtížnější než ostatních chodeb již proto, že trasa vodovodu byla vedena více než jeden kilometr mimo hradby města ve zvlášť zbudované chodbě v měkčích písčitých horninách za městem.

Další zajímavostí, připomínající středověké soudnictví, je rozlehlý dvoulodní sál pod bývalou budovu radnice /dnes obchodní dům CENTOS/ zaklenutý lomovým kamenem do středních pilířů – nyní vinárna. Dá se předpokládat, že zde byla středověká mučírna s kobkami ve spodnějším patře.

Postupným zanášením podzemních prostor po 2. světové válce, zejména v souvislosti s odklizením ruin po bombardování, došlo k narušení odvodňovacího systému podzemních vod. Její působení se projevilo v počátku 60. let, kdy došlo na mnoha místech k havarijnímu stavu městské zástavby a komunikací. Proto bylo 1963 1965 započato se systematickým průzkumem a rozsáhlou sanací znojemského podzemí. Výstavba obchodního střediska porušila využívanou část chodeb a některé byly i zrušeny. Podobně bylo množství chodeb zazděno nebo zasypáno již v historické době. Všechny sanační stavební zásahy jsou řešeny se snahou o zachování co největší věrnosti tvarů a povrchu chodeb, které jsou významným stavebně historickým dokumentem o způsobu středověkého štolování.

Turisticky přístupná vyhlídková věž znojemské radnice, jedna z přirozených dominant města.

V přízemí se nachází jedna z poboček Turistického a informačního centra a předprodej vstupenek do Městského divadla Znojmo i na další kulturní akce.

Provozní doba:

• Duben Po-Pá 9.00 – 13.00 14.00 – 18.00 So 9.00 – 13.00
• Květen – Září Po – Pá 9.00 – 13.00 14.00 – 18.00 So – Ne 9.00 – 13.00 14.00 – 17.00
• Říjen – Březen Po – Pá 9.00 – 18.00 So 9.00 – 12.00

Historie a podrobný popis

Stará znojemská radnice, postavená již roku 1260, při velkém požáru r. 1444 vyhořela a spadla i věž, postavená na budově radnice. Proto byla při přestavbě radnice řešena radniční věž již jako samostatný objekt. Byla postavena v letech 1445 – 1448 mistrem Mikulášem ze Sedlešovic v pozdně gotickém slohu. Dva latinské nápisy, vytesané v kameni ve zdivu věže uvádějí dobu jejího vzniku. První nápis v českém překladu uvádí : Léta Páně 1445 v pondělí po Markétě (t.j. 19 července) počalo se toto dílo mistrem Mikulášem, kameníkem ze Sedlešovic. Druhý nápis, podobného znění, uvádí, že stavba byla dokončena v roce 1448. Výška věže i s kopulí je 79,88 m, výška zdiva 68,60 m. Stavba je zbudována na skále a její základy jsou až 3 m hluboké. Radniční věž má velmi zajímavou věžičkovou střechu, která byla původně kryta břidlicí. Většina nosných trámů pod střechou věže je dosud původních – starých přes 500 let.

Po několika opravách střešní krytiny byla roku 1592 břidlice nahrazena mědí. O dva roky později bylo opraveno zdivo, věž nově omítnuta a nabílena, ochoz (patrně toho roku teprve zřízený) byla natřen tmavě. Na všech čtyřech dílech okruží byly tehdy městské znaky, držené lvy. Jejich opravu přemalbu provedl malíř Jan Jakob, který namaloval také ciferníky věžních hodin. Po švédském vpádu do Čech došlo v r. 1656 k další opravě věže. Při té příležitosti byl do hlavní věžní báně vložen latinsky psaný pamětní spis.V minulosti prošla radniční věž opravami vícekrát, jak uvádí různé archívní materiály. V roce 1670 se opravovaly věžní hodiny a věž dostala novou omítku. K rozdělání malty bylo tehdy (jak uvádí archívní prameny) použití 10 věder vína a 5 věder piva. Další pozornost zasluhuje oprava hlavní věžní báně v roce 1833, při níž byl do mosazné skříňky v báni uložen spis shrnující události a život města od r. 1656. Práce byla tehdy zadána pokryvačskému mistru Tomáši Janouschkovi z Jihlavy. Ten vykonal veškeré práce bez lešení. Ve zprávě čteme, že tato událost byla spojena s velkou slavností. Když mistr Janouschek nasadil báň na vrchol věže, vystoupil dokonce i na tuto a bez opory na ní stoje, držíce praporec vážící 54 liber (27 kg) zamával jím na všechny světové strany a zasadil jej do báně. Potom se spustil na ochoz, odkud shazoval k obveselení shromážděných obyvatel drobné pečivo, které si pro tento účel nechal napéci a poté se po lanu spustil dolů mezi rozveselené davy, které uspořádaly odvážnému mistrovi bouřlivé ovace. Tato scéna je zachycena na terči znojemských ostrostřelců, které jsou uloženy v depozitáři znojemského muzea, z let bezprostředně po opravě.

Věž byla opravována ještě v roce 1854, kdy byl dřevěný ochoz vyměněn za litinu. Práce byly svěřeny tesařskému mistru Wallenderovi z Retzu, lité zábradlí dodaly železárny v Blansku.

Při opravách věže v minulých staletích bylo pamatováno i na věžní hodiny, o nichž nevíme přesně, kdy byly pořízeny.Během staletí na ně bylo stále méně spolehnutí. A tak po důkladné prohlídce hodinového stroje r. 1898 se městská rada usnesla opatřit nové věžní hodiny. Hodinový stroj byl objednán u vídeňské firmy Schauer. Hodiny pak vydržely bez opravy po čtvrt století. V roce 1923, když z jedné z věžiček spadl praporec, bylo rozhodnuto provést i celkovou opravu hodin. Tehdy byl hodinový stroj rozebrán, rozebrán, vyčištěn, instalováno nové pérové zařízení a provedena výměna zrezivělých hodinových ručiček. Hodinový stroj firmy Schauer v padesátých letech minulého století už definitivně dosluhoval. Dole mezi trámy uvízlo jeho těžké kamenné závaží a tak v roce 1959 byl instalován nový hodinový stroj vyškovské továrny na výrobu věžních hodin, který sloužil do roku 2001. Na samém sklonku 2. světové války, při náletu 20. dubna 1945, byla radniční věž na nižní straně ochozu poškozena. K rozsáhlé opravě bylo přikročeno počátkem padesátých let. Původně otevřený ochoz byl tehdy uzavřen dřevěným bedněním s malými okny po obvodu. Tehdy také byla snesena a opravena hlavní věžní báň.

Radniční věž měla v minulosti také praktický význam. Býval na ní strážný, který měl za úkol ve dne i v noci sledovat město i okolí. A aby svoji službu nezanedbával, musel každou hodinu hlásit čas. Tato strážní služba měla v minulosti jistě velký význam, neboť město Znojmo bylo se svým hradem zapojeno do soustavy strážních hradů na jižní hranici českého státu. V pozdějších dobách se hlídky omezovaly pouze na hlášení požárů. Původně věž ochoz vůbec neměla (ten byl zřízen až při velké opravě věže v letech 1592 -1594) a strážný pozoroval okolí z malé místnosti, která uprostřed věže zůstala a dnes je obklopena uzavřeným ochozem. V 19. století byl na věž zaveden i telefon. Strážní služba na věži byla vykonávána až do roku 1924.

Počátkem 90. let 20. století se na věži začaly objevovat závady ohrožující dokonce bezpečnost chodců. Proto bylo v druhé polovině roku 1993 přistoupeno k dosud posledním rozsáhlým opravám. Z nich jmenujme především výměnu bání a otočných korouhví a opravu měděné krytiny. Ve čtvrtek 23. září 1993 byla spuštěna nejvýše umístěná radniční báň a následně otevřeno 8 tub s dokumenty, které obsahovala. Nejstarší schránka pocházela z roku 1816 a obsahovala mj. ukázky dobových platidel a také dva křížky Hispanica z 26. září 1656. Další tuby s dobovými doklady pocházely především z let velkých oprav, tedy 1890 a 1951. Do báně byla následně přidána nová tuba s aktuálními doklady a opravená báň byla zpětně umístěna na věž.

Z ochozu radniční věže je za jasného počasí velmi krásný pohled na široké okolí a v dálce lze pozorovat výběžky Českomoravské vrchoviny na severozápadě a Pálavské vrchy, patřící již ke karpatské soustavě, směrem na jihovýchod. Při zvlášť příznivé viditelnosti je možno zahlédnout i velmi vzdálené vrcholky rakouských Alp.

Přístupová a vyhlídková trasa vedoucí k národní kulturní památce rotunda Panny Marie a sv. Kateřiny a ke Znojemskému hradu. Na je trase umístěna jedna z poboček Turistického informačního centra.

Provozní doba TIC Po – So 9.30 – 16.30 Ne 9.30 – 17.00 Tel.: 515 261 668

Rotunda je poslední existující památkou přemyslovského knížecího hradu ve Znojmě. Po sjednocení českého státu založil snad již před rokem 1037 hrad český kníže Břetislav I. Areál hradu Znojmo se stal po zřízení moravských údělů sídlem knížete, současně též správním a církevním střediskem. Podrobný archeologický průzkum v letech 1987-89 potvrdil, že knížecí rotunda zasvěcená původně Panně Marii s pozdější funkcí velkofarního kostela byla postavena kolem poloviny 11. století.

Malířská výzdoba znojemské rotundy bývá spojována s rokem 1134, kdy Soběslav I. zprostředkoval sňatek Konráda II. Znojemského s Marií, dcerou srbského krále Uroše, jež byla sestrou uherské královny. K častým hypotézám proto patří představa, že u příležitosti tohoto sňatku nechal Konrád II. Znojemský rotundu zaklenout a vyzdobit freskami. To by měl potvrzovat také latinský nápis, objevený při restaurování v roce 1949. Existuje však i další hypotéza, která klade malířskou výzdobu do souvislosti již s prvním znojemským údělným knížetem Konrádem I., který zde vládl ve druhé polovině 11. století. Další hypotézy, předpokládající ještě starší vznik výmalby se však opírají o nedostatečné podklady a jsou většinou badatelů odmítány. Po vysazení Znojma na královské město před rokem 1226 Přemyslem Otakarem I. se stává rotunda sv. Kateřiny součástí královského hradu. Ve 14. století patřil její patronát znojemským klariskám, které ji roku 1555 prodaly městu a od té doby rotunda sdílela pohnuté osudy celého hradu. Zprofanovaná hradní rotunda byla prodána a posloužila postupně jako skladiště dřeva, chlév pro vepře, pivnice a tančírna a nakonec jako košíkářská dílna. V polovině 19. století se však již ozvaly první hlasy veřejnosti, žádající zachování a odborné restaurování této památky. První restaurování maleb prováděl v letech 1891-1893 vídeňský malíř Theofil Melicher. V roce 1938 částečně malby restauroval rakouský restaurátor Walliser. Teprve po 2. světové válce, v letech 1947 – 1949 byly malby pod dohledem památkových orgánů odborně restaurovány ak.mal. Františkem Fišerem, v letech 1965 – 1973 pak restaurátory Jaroslavem Altem, Pavlem Lorkem a Aloisem Martanem. Obsah unikátních románských maleb zůstává dosud předmětem odborného bádání. Kromě biblických motivů je velká část maleb věnována genealogii českého rodu Přemyslovců s ústřední scénou Povolání Přemysla Oráče na trůn. Následuje portrétní galerie 27 knížat. Románské malby jsou provedeny v technice fresco-secco v barevném souladu žlutě, okru, modře a zeleně.

Rotunda Panny Marie a sv.Kateřiny ve Znojmě, prohlášená v roce 1962 za národní kulturní památku se stala jedním ze symbolů počátku českého státu s hlubokým národně a státně politickým významem.

Vznikl zde za knížete Břetislava v první polovině 11. stol. jako součást systému pohraničních pevností, sídlo znojemských údělných Přemyslovců a důležité správní centrum.

Svoje postavení si ponechal i v pozdějších letech jako královský hrad. Z původního hradu se do dnešních dob nedochovalo mnoho: jen zbytky hradních sklepů, studna, hradní příkop, úseky obvodového zdiva na východní a severní části, zbytky věže s gotickým profilovaným portálem se zbytky otvorů pro kladky padacího mostu a stavba nejdůležitější – románská hradní rotunda sv. Kateřiny. V letech 1710 až 1721 byla část hradu přestavěna na barokní zámek, jehož vnitřní výzdoba byla provedena belgickým malířem J.M. Fisséem. Dnes jsou v prostorách zámku expozice Jihomoravského muzea. Druhá část hradu byla v 18. stol. prodána městu, které zde zřídilo pivovar.

Na jižním okraji hradiště je celá řada vyhlídkových bodů – do údolí Dyje, na Znojemskou přehradu a historickou část Znojma. Nejpůsobivější vyhlídku nabízí skalní ostrožna s kaplí sv. Eiáše.

Loucký klášter

Splečnost Znovín Znojmo a.s. získala do dlouhodobého pronájmu unikátní prostory Louckého kláštera. Po nezbytné rekonstrukci tu vznikla firemní prodejna vín a v někdejších desátkových premonstrátských sklepech již zrají znovínská vína. V prostorách kláštera byla také otevřena výtvarná galerie. Ta nabízí k prohlídce práce předních českých výtvarníků, které získal Znovín na základě dlouholetých kontaktů a spolupráce se sochaři a malíři.

Bývalý minoritský klášter

Bývalý minoritský klášter – ul. Přemyslovců č. 6. Objekt sestává z jednoposchoďové trojkřídlé budovy. Klášter minoritů byl založen v 2. pol. 13. stol.

K nejstarší části budovy patří severní křídlo s křížovou chodbou a okna v severozápadním koutě ambitu, na jejichž parapetní desce jsou zachovány reliéfy erbů panovnických rodů z doby okolo roku 1310. Východní křídlo s kapitulní síní má již v křížové chodbě pozdně gotické klenby. K jižní straně kláštera přiléhal kostel Nanebevzetí P. Marie, který však byl v minulém století zbořen. V objektu kláštera se konávaly moravské zemské sněmy a v kryptě kostela byl pochován po bitvě na Moravském poli až do roku 1296 král Přemysl Otakar II. Dnes jsou zde pracovny, ředitelství a výstavní prostory Jihomoravského muzea ve Znojmě.

Dominikánský klášter

Dominikánský klášter – Dolní Česká č. 1. Ze středověkého kláštera, založeného počátkem 13. stol., se zachovala tři křídla ambitu s kapitulní síní a základy několika dalších budov.

Zvláště cenná je gotická křížová chodba z 90. let 15. stol. O nejstarším období kláštera není mnoho zpráv, neboť klášter v roce 1400 vyhořel a spolu s ním byl zničen i klášterní archiv. Po období hospodářského rozkvětu v 16. stol. nastal brzy hospodářský úpadek, umocněný několikerým pleněním Švédů. V roce 1650 byl klášter částečně restaurován. Avšak svoji dnešní podobu získal v období vrcholného baroka ve dvacátých letech 17. stol., kdy byl radikálně přestavěn italským stavitelem Domenikem Angelim.

Kostel sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše – Mikulášské nám. Monumentální stavba se síňovým trojlodím a pětiboce uzavřeným presbytářem, k jehož severní straně přiléhá dvoupatrová sakristie. K východní straně kostela byla dodatečně připojena vysoká věž. Ke třem stranám chrámového trojlodí byly postupně přistavovány kaple a předsíně.

Románský a patrně i gotický kostel byl od roku 1338 do druhé poloviny 15. stol. postupně nahrazován novou stavbou. K jeho nejstarším částem náleží severní předsíň s obkročnou klenbou, obvodové zdivo a obě podlaží sakristie. Výstavba kostela byla změněna a dovršena v husitských válkách ve slohových formách podunajského gotického umění.Kolem poloviny 15. stol. bylo nově zaklenuto presbyterium i síňové trojlodí, do jehož západní části byla vložena pozdně gotická kruchta. Koncem 15. stol. byly přistavěny jižní kaple. Dostavba po husitských válkách je připisována Mikuláši ze Sedlešovic. Kromě barokních úprav dvou kaplí nebyl kostel až do poloviny 19. stol. přestavován. Z jeho dvou věží po stranách presbytáře se zachovala pouze spodní část věže severní. V letech 1848 až 1851 byla vystavěna nová věž při východní straně presbytáře. V prvních desetiletích 20. stol. byl kostel pronikavě renovován.

Kostel sv. Michala

Kostel sv. Michala – Jezuitské nám. Původně románský kostel, uváděný již v listině z roku 1226. Podle tradice je však mnohem starší. Vznikl na nejvyšším bodě starého města a v jeho dějinách, zejména v dobách prvního konstituování ale i později, sehrával důležitou roli.

Byl přestavován goticky, potom barokně. Pozdně gotický presbytář o třech polích bohaté síťové klenby byl postaven v letech 1452 až 1508. Období po zřícení věže v roce 1642 a následném poškození kostela dalo vzniknout dnešnímu baroknímu kostelnímu trojlodí, dokončeného v roce 1667. Novostavba věže byla provedena jako samostatná stavba stojící opodál kostela v roce 1694, ale už roku 1833 musela být znovu přestavěna. V 16. stol. zde byl ustanoven luteránský farář. V roce 1628 dostali kostel jezuité, kteří jej drželi až do zrušení řádu v r. 1773, kdy se stal filiálním kostelem sv. Kříže.

Kostel sv. Hipolyta

Kostel sv. Hipolyta – Hradiště. Vznikl pravděpodobně už začátkem 9. století jako součást knížecího hradu na původním starém velkomoravském hradišti a byl hlavním kostelem znojemského arcikněžství do doby, než tuto funkci převzala novější rotunda Panny Marie a sv. Kateřiny.

Kostel byl přestavován ve 20. letech 13. stol. a v r. 1240 jej král Václav I. daroval řádu křižovníků s červenou hvězdou. Dnešní vzhled dostal kostel po poslední přestavbě provedené v letech 1765 až 1768. Malba v kopuli pochází od Antonína Maulpertsche. Před vstupem do kostela jsou renesanční figurální náhrobky z let 1585 a 1595.

Evangelický kostel

Evangelický kostel – nám. kpt. Otmara Chlupa. Je nejmladším městským kostelem. Byl postaven teprve v roce 1911 a při jeho architektuře se silně projevil vliv vídeňské secese.

Pravoslavná kaple sv. Václava

Pravoslavná kaple sv. Václava – Mikulášské nám. Dvouposchoďová kaple s pětibokým závěrem a ochozem je situována v blízkosti kostela sv. Mikuláše při městských hradbách. Dolní kaple, zasvěcená sv. Martinu, je zaklenuta valenou klenbou s trojúhelnými výsečemi a zalomenými čely. Ochoz i zdivo horní kaple, která je zaklenuta bohatou krouženou klenbou, nesou opěrné pilíře, mezi nimiž jsou umístěna lomená gotická okna osvětlující horní i dolní část prostoru.

Na průnicích žeber a na některých plochách klenby horní kaple jsou umístěny figurální reliéfy světců. Průčelí stavby je na vrcholu zakončeno osmibokou věžičkou, jejíž přečnívající část nese konsola. Kaple získala svoji dnešní podobu v roce 1521, kdy byla spodní část opravena a horní část nově postavena. V sousedství kaple stával románský karner, z nějž je dosud zachován podstatný zlomek dolní části, ukrytý pod terénem před vstupem do objektu.

Kostel sv. Jana Křtitele

Kostel sv. Jana Křtitele – nám. T.G. Masaryka, kapucínský kostel. Péčí kardinála z Ditrichštejnu a za přítomnosti krále Ferdinanda II. byl v r. 1628 založen ve Znojmě klášter kapucínů, kteří si své sídlo i s kostelem vybudovali na místě 8 bývalých měšťanských domů. Stavba byla dokončena v roce 1632.

Zachovává střídmý ráz kapucínských staveb a dochovala se bez podstatných úprav až do dnešních dnů. Z nádvorní klášterní zdi vystupuje do náměstí otevřená barokní kaplička se sochou Krista na hoře Olivetské a se sochami apoštolů.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava – Louka

Původní románská kaple zde stávala snad již v polovině 11. stol. Při této kapli založil kníže Konrád Ota (od roku 1189 český kníže) se svou matkou Marií v roce 1190 premonstrátský klášter, který se stal jedním z nejvýznamnějších institucí na Moravě a v dějinách Znojma sehrával významnou roli.

Z původního opatského kostela, který byl románskou trojlodní basilikou, se zachovaly jen tři portály, spodní část půlkruhovité apsidy a prostorná románská krypta, rozdělená šesti pilíři na dvě lodi. Kostel sám nese prvky všech stavebních slohů až po sloh barokní. Za husitských válek byl spolu s klášterem v roce 1425 zničen, ale brzy zase obnoven. Při kostele se nacházejí zbytky křížové chodby z 2. poloviny 15. stol. Další úpravy se prováděly v 16. a 17. stol., z nichž je pozoruhodná renesanční kaple sv. Šebestiána v patře nad sakristií s oltářem z roku 1580. V dnešní podobě je kostel barokní stavba z 2. pol. 17. stol. V louckém klášteře působil vynálezce prvního uzemněného bleskosvodu Prokop Diviš.

Kostel Sv. Alžběty

Kostel Sv. Alžběty – Vídeňská ulice. První zmínka o něm je z roku 1391. Vznikl při dolním špitále.

Za husitských bojů byl poškozen a proto byl v polovině 15. stol. přestavován. V roce 1470 se u něj usadili františkáni, kteří si zde vybudovali klášter, jak o tom svědčí zbytky zachované kvadratury s klenbami. Františkáni byli při kostele do roku 1534, kdy se odstěhovali do města do bývalého kláštera minoritů. Z původní stavby kostela se zachoval nepříliš slohový presbytář s gotickými okny, zdmi a opěrnými pilíři.

Goltzův palác

Goltzův palác – Obroková ul. č. 10. Nárožní renesanční dům vznikl sloučením několika domů starších. Jeho mázhaus byl zřízen roku 1570. Dvorní křídla mají dvoupatrové renesanční lodžie s toskánskými arkádami. Hlavní portál provedl v roce 1606 mistr Jiří Gialdi. Dům byl přestavován v druhé čtvrtině 19. stol. Dnes je v něm umístěn městský úřad.

Daunův palác

Daunův palác – nám. T.G. Masaryka č. 23. Renesanční dům s bohatě klenutými prostory. Vznikl v 16. stol. sloučením a přestavbou dvou středověkých domů.Výstavba domu pokračovala od druhé čtvrtiny 18. stol. za hrabat Daunů a byla dovršena úpravou hlavního průčelí kolem roku 1780. Za pruských válek zde v roce 1742 bydlel Bedřich II. Pruský.

Althanský palác

Althanský palác – dříve nám. Kosmonautů č. 3, dnes Horní náměstí. Jednoposchoďový palác se sloupovou síní v přízemí a dvěma dvorními křídly. Vystavěn byl kolem roku 1607 na místě 2 až 3 městských domů. Vrcholně barokní architekturu reprezentuje zejména hlavní průčelí ukončené atikou a členěné vysokém řádem korintských pilastrů. V domě byl v letech 1631 až 1632 ubytován Valdštejn a zastihlo jej zde jmenování generalissimem císařských vojsk.

Horní městská brána – nám. Svobody č. 16. Zbytek gotické městské věže s bránou byl pojat do příčného křídla dnešního dvoupatrového domu, který má se zbytkem věže společnou mansardovou střechu a vyznačuje se empírovým sloupovým portálem.

Brána byla odstraněna v roce 1853, kdy byla u jejího boku proražena hradba a zřízena tam nová cesta na Prahu. Z brány se zachoval gotický kamenný portál s dobře viditelnou částí, kam zapadal padací most přes městský příkop.