Dobrovolný svazek znojemských vinařkých obcí

Languages

Vítejte v obci Dyjákovičky

První zmínky o obci Dyjákovičky jsou z období kolem roku 1200:
tehdy při vysvěcování kostela v Louce daroval moravský markrabí Vladislav Jindřich Louckému klášteru desátek a patronát kostela v Dyjákovičkách. Toto právo potvrdil roku 1220 i olomoucký biskup Robert a roku 1924 i sám papež Henorius III. Kostel v Dyjákovičkách je zasvěcen svatému Vítu. Okolo kostela býval starý hřbitov. V kostele jsou dva oltáře, hlavní je zasvěcený svatému Vítu a boční Matce Boží. Obraz sv. Víta maloval Josef Winterhalter.

Původní škola byla postavena již v roce 1800. V roce 1891 byla zbořena a na jejím místě byla postavena nová – německá. K Dyjákovičkám patřila také osada Ječmeniště, která byla proslulá dobrým vínem. Po odsunu německého obyvatelstva byla obec dosídlena a v roce 1950 vzniklo zemědělské družstvo.


Ječmeniště – zmizelá obec, ještě před sto lety samostatná, s jednotřídní školou. František V. Peřinka ve své Vlastivědě moravské o Ječmeništi říká: „Ječmeniště (něm. Gerstenfeld) je samostatná katastrální a politická obec, 3 hodiny od Znojma. Má jednotřídní školu přifařenou do Dyjákoviček. Pošta ve Chvalovicích. Rozloha obce k  r. 1896 135 ha, sama obec měla 10 ha. Osada jest nového založení. Vznikla r. 1787 na pozemcích spuštěného dvora na panství zrušeného kláštera Louckého, při němž usedlo 24 kolonistů ze Strachotic.“

A jak se Ječemništrě vyvíjelo? V roce 1834 zde bylo již 35 domů a 150 obyvatel, v roce 1890 40 domů a 239 obyvatel katolického vyznání a německy mluvících. V roce 1900 už zde žilo 262 lidí.

Zajímavý je původ jména Ječmeniště, které vzniklo jako překlad německého Gerstenfeld (Gerste – něm. ječmen). Ves totiž nedostala jméno podle této obilniny, ale podle inženýra jménem von Gersten, který v těchto místech po zrušení Louckého kláštera dělil pozemky.

Školy se Ječmeniště dočkalo v roce 1886 a v roce 1901 už do ní chodilo 43 dětí.

Smutný osud potkal Ječmeniště po válce po odsunu Němců a vzniku železné opony, na jejíž hranicích obec ležela, a tak byla, podobně jako mnoho dalších po celé délce hraničního pásma, odsouzena k zániku.

Pro milovníky dobrého vína ale dál zůstává Ječmeniště pojmem. Ostatně tím pro ně bylo už za časů Peřinkových, který na toto téma píše: „Ječmeniště je pověstno znamenitým vínem, které se rodí v trati Lampelberku. V čas vinobraní sjíždějí se tam vinaři a obchodníci vínem ve velikém počtu a platí víno dobře.“

Dnes je Ječmeniště – Schatzgraben  – nadregionálním biocentrem obsahujícím mimo jiné mandloňovou stráň. Je charakterizováno travinobylinnou  vegetací biogeografického významu obsahující zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů.