Dobrovolný svazek znojemských vinařkých obcí

Languages

Památky a zajímavosti v obci Slup

Dyjský Mlýnský náhon

je jedna z nejstarších vodních staveb na Moravě, doložená již roku 1302. Jde o vzácné technické dílo srovnatelné se Zlatou stokou na Třeboňsku. Nejstarší část, vyvedená z řeky Dyje u Krhovic, vznikla pravděpodobně ve 13. století.

V 16. století byla prodloužena až ke Slupi a dále k Jaroslavicím, kde napájí soustavu rybníků. V 19. století byla protažena až k rakouskému Laa an der Thaya. Celková délka náhonu je 29 kilometrů, šířka 12 až 15 metrů, průtok 2 až 3 metry za vteřinu.

 
 
 


Vodní mlýn ve Slupi

národní kulturní památka ve správě Technického muzea v Brně

je pozoruhodnou renesanční stavbou se čtyřmi funkčními vodními koly a mlýnským náhonem. V původních obytných prostorách je instalována expozice „Vývoj mlynářské techniky“. Přibližuje historii zpracování obilnin od počátků až po moderní mlynářskou velkovýrobu. Informuje o dějinách dyjského povodí a přibližuje historii mlýna. Nejstarší techniku zpracování obilnin představují vystavené zrnotěrky a drtiče z různých pravěkých kultur. Expozice připomíná vynález rotačních mlýnských kamenů a věnuje pozornost počátkům vodních mlýnů u nás. Těžiště prohlídky je ve vlastních prostorách mlýna, kde jsou zabudovány čtyři kompletní výrobní celky – staročeské mlýnské složení, kašník, amerikánské a válcové mlýnské složení. Návštěvník si je všechny může prohlédnout v ukázkovém provozu a sledovat celý proces mletí obilí.

Dějiny vodního mlýna ve Slupi jsou úzce spojeny s vývojem rozsáhlého krhovicko-jaroslavického vodního náhonu, který po staletí spoluutvářel vodní poměry povodí Dyje na hranici Moravy a Rakouska a vtiskl svou pečeť tvářnosti jihomoravského pohraničí. Sloužil jako zdroj pohonné síly pro čtyři mlýny: Neslovice, Micmanice, Slup, Oleksovičky a k napájení rybníků v celém povodí. Ves Slup se připomíná již v roce 1228 z privilegia krále Přemysla I. a první zpráva o mlynáři ve Slupi je doložena k roku 1512 z dochované listiny slupské vrchnosti (ženského cisteriánského kláštera v Oslavanech) poslané olomouckému biskupství. V 16. a 18. století byl slupský mlýn, přecházející spolu se vsí od jedné vrchnosti k druhé, jedním z největších na Moravě.

Od roku 1810 se stal svobodným statkem ve vlastnictví mlynářských rodů až do roku 1945. Poslední majitelé získali mlýn v roce 1946 jako konfiskát, vnesli ho jako družstevní podíI do JZD a v roce 1970 darovali československému státu.

Budova mlýna náleží mezi nejvýznamnější a architektonicky nejpozoruhodnější objekty svého druhu na našem území. Původně šlo zřejmě o gotickou stavbu. V první čtvrtině 17. století byla budova radikálně přestavěna v pozdně renesančním stylu. Pozdější úpravy a přestavby objektu nenarušily ve svém celku tuto základní přestavbu a dnes je tedy budova mlýna ojedinělou památkou renesančního užitkového stavitelství.

Z iniciativy brněnského památkového úřadu byl slupský mlýn zařazen již v roce 1953 do památkové údržby kraje. Teprve v 70. letech však vyvrcholilo úsilí o jeho obnovu a uchování jako kulturní památky I. kategorie. Mlýn převzalo do své správy Technické muzeum v Brně. Zajistilo rozsáhlé stavební úpravy celého objektu, opravu renesanční výzdoby mlýna, rekonstrukci základních prvků interiéru a vybudovalo v něm stálou expozici mlynářské techniky.

V původních obytných prostorách mlýna jsou instalovány cenné dokumenty o vývoji mlecí a mlynářské techniky. Její počátky jsou spjaty s nejstaršími zemědělskými civilizacemi ve všech částech světa. Nejjednodušším a nejstarším nástrojem na zpracování obilovin bylo drtidlo, složené ze zrnotěrky a drtiče. Neměnilo se po celá tisíciletí.
Významným mezníkem ve vývoji techniky mletí byl vynález dvou rotačních mlýnských kamenů a vznik žernovů. Z počátku ručních pákových žernovů, později vyspělých konstrukcí s převody poháněné jak lidskou, či zvířecí silou, tak později i silou vody či větru. Touto technikou žernovů se mlelo obilí až do středověku.

Další epocha vývoje mlecí techniky je spojena již se vznikem a rozšířením obilních mlýnů, které na rozdíl od rotačních obilních mlýnků byly mohutné konstrukce s nesrovnatelně vyšší produktivitou mletí. Hnací silou těchto mlýnů bylo převážně vodní kolo, od něhož se energie přenášela soubory ozubených kol obvykle z dřevěných palců k mlýnským kamenům.
I když se středověké konstrukce obilních mlýnů udržely v našich zemích až do 18.-19. století, docházelo v tomto období k značnému vývoji jak v pohonu, tak v mechanice převodů a hlavně ve zpracování mlýnských kamenů. Jejich výroba a systematická údržba byla základem mlecí účinnosti každého mlýna.

Přechod od mlýnských kamenů k válcovým stolicím tvoří další historický mezník ve vývoji mlynářské techniky. Začíná koncem 19. století a je vyvolán potřebou dalšího zprůmyslnění mletí. Použití válcových stolic umožnilo přechod k částečné automatizaci mlynářského provozu. Ve spojení s vysévacími a čistícími stroji se válcové stolice staly základními prvky tzv. automatických mlýnů v první polovině 20. století. V průmyslově rozvinuté společnosti mlynářská technika prodělává hluboký převrat související s probíhající vědeckotechnickou revolucí.

V mlýnici jsou za budovány čtyři kompletní a funkční technologické celky reprezentující techniku minulých staletí našich vodních mlýnů: České (též staročeské) složení s jednoduchou mlecí technikou. Kašnik – modifikované české složení k mletí prosa. Amerikánské mlýnské složení. Válcové (periodické) mlýnské složení. Návštěvník si je všechny může prohlédnout v ukázkovém provozu a sledovat celý proces mletí obilí.

Adresa: Slup 94, 671 28 Jaroslavice, tel.: 515 235 370
Otevřeno: duben – říjen: úterý – neděle, svátky od 9:00 do 17:00
Další informace na www.technicalmuseum.cz


Československé opevnění 1938

Objekt lehkého opevnění vz. 37, A – 160

Je situován v blízkosti polní cesty u kříže na jižním okraji obce Slup. Byl rekonstruován do stavu odpovídajícímu podzimní mobilizaci v roce 1938. Ve střílnách obou střeleckých místností je umístěna těžká a lehká modifikace lafety vz. 38, kterou vyráběla Česká zbrojovka Strakonice. Lafetám nechybí ani panoramatické náčrty pro zajištěnou střelbu. Pevnůstka je dále vybavena střeleckými stolky, plně funkčními zrcátkovými periskopy i ventilátorem a dalším vybavením, které odpovídá době zářijové mobilizace roku 1938, a to včetně předmětů osobní výstroje osádky objektu. V době přítomnosti správce je objekt vyzbrojen a označen vztyčenou státní vlajkou.

Objekt LO vz. 37, A-160

Po vjezdu do obce Slup ve směru od Znojma odbočíte u místního hostince vpravo a pokračujete stále rovně asi 300 m do kopce ke kříži. Řopík je umístěn cca 30 m odtud, v poli.

Návštěva objektu
V době prázdnin je řopík otevřen po dobu jednoho až dvou týdnů. Jinak bývá zpřístupňován nepravidelně o víkendech, minimálně jedenkrát do měsíce, a proto je návštěvu nutno dohodnout s provozovatelem na telefonním čísle +420 603 935 224, nebo v Penzionu ANNA ve Slupi č.103.


Pozdně gotický kostel Jména Panny Marie

Založen ve 13. století. Byl barokně upraven v roce 1845. Na hlavním oltáři uctívaná socha Panny Marie z 15. století. Od počátku 17. století poutě u „Panny Marie pod vrbami“.

 
 
 
 
 
 


Malý hrádek Lampelberk

Ve viniční oblasti Ječmeniště na česko – rakouských hranicích byl zbudován v roce 1860 na nejvyšším pahorku v této lokalitě. Právě z tohoto místa je nejlepší výhled do krajiny. Nachází se zde kulatá věž, pod níž je umístěna bývalá místnost pro hotaře a maštal pro koně. Dnes zde máte možnost nabrat sil, rozhlédnout se do širokého okolí (při dobrých povětrnostních podmínkách můžete vidět Pálavu i vrcholky Alp) a ochutnat dobré víno z produkce zdejších vinic. Cyklistické stezky prochází vinicemi a ústí přímo u hrádku Lampelberk.

Provozní doba: v době prázdnin So – Ne: 9.30 – 16.30
Počet míst: vyhlídková terasa: 16 míst, ve věži: 13 míst, ve sklepení: 20 míst
Možnost objednání soukromého posezení.