Dobrovolný svazek znojemských vinařkých obcí

Languages

Povodně a záplavy v dějinách Prosiměřic a okolních obcí

Prosiměřice: Ve vinařské obci Prosiměřice a okolí v těchto březnových dnech nedošlo naštěstí k žádné evakuaci obyvatelstva, přesto velké množství vody z porušené hráze říčky Jevišovky u Žerotic ohrozilo a zatopilo některé usedlosti a rodinné domky zejména v obcích Žerotice, Vítonice, Lechovice a vytvořila se velká jezera v okolí. Voda přetékala silnici mezi Kyjovicemi a Žeroticemi a mezi Prosiměřicemi a Vítonicemi ve směru na Moravský Krumlov tak dravě, že obě komunikace musely být na několik dnů pro dopravu uzavřené. Jindy mírná říčka, spíš potok o šířce asi 4 metrů a hloubce vody přibližně půl metru, se v uplynulých dnech stala opravdu mohutnou řekou s dravým proudem a hloubkou několika metrů.

Přírodní pohromy v dřívějších dobách se vždy hluboce zapsaly do paměti nejen postižených obyvatel oblasti, ale i celých národů. Existují statisíce přímých i nepřímých dokladů, vzpomínek, pamětí o přírodních katastrofách v dávné minulosti i nedávné přítomnosti.
Z těch nedávných stačí vzpomenout katastrofální záplavy v roce 1997 nebo v roce 2002 v naší republice. Příčiny mohou být různé, ale současné ekologické znalosti a zkušenosti ukazují, že v posledních staletích či desetiletích je jednou z největších a nejpravděpodobnějších příčin naše rozpínavá, přírodu přezírající a stále ještě znečišťující civilizace. Sledujeme li dnes filmové či televizní reportáže z oblastí uvedených záplav, tragédie postižených občanů je naprosto stejná, jako tragedie lidí před tisíciletími, staletími, či desetiletími. Zalistujeme li ve starých dokumentech, novinách či kronikách, najdeme spoustu dokladů o tom, jak lidé trpěli, naučili se žít, ale také bojovali a bránili se, mnohdy neúspěšně, proti těmto přírodním katastrofám. Podívejme se společně na Prosiměřice a okolní vesnice, jak záplavy z nedaleké Jevišovky ovlivnily život jejich obyvatel. Jevišovka pramení u Komárovic v nadmořské výšce 560 m. Délka toku je 79,9 kilometrů a ústí do Dyje z levé strany u obci Jevišovka. Má poměrně velké množství malých přítoků. Od mlýna v nedaleké Tvořihrázi protékala až do roku 1963, širokým, mělkým údolím každoročně zaplavovaným a na mnoha místech s celoročně zavodněnými loukami a močály. Údolí se táhne až za Borotice a koryto se malebně meandrovitě kroutilo různě tvarovalo s mnoha hlubokými tůňkami, strmými břehy i mělčinami. Po obou starnách Jevišovky se rozkládají obce Kyjovice, Žerotice, Prosiměřice, Stošíkovice, Práče, Lechovice, Borotice atd., ale žádnou z obcí říčka přímo neprotéká. V jedné z pamětních listin, které byly objeveny v roce 1996 v makovici věže prosiměřického kostela sv. Jiljí, píše tehdejší starosta Leopold Hönlinger na listině z 30. března 1839:
„Pokud jde o záplavy, jsou Prosiměřice tvrdě postihovány, což dříve vůbec nebývalo. Toto, pro Prosiměřice největší zlo se množí teprve v posledních 30 létech, a to od té doby, co na protékající Jevišovce v průběhu těchto 30 let bylo zrušeno 60 rybníků. Velké množství vody pocházející z průtrží mračen nebo rychlého tání, shromažďované v těchto velkých vodních nádrží a postupně uvolňované, tak nyní není nikde zdržováno. Přichází nezadržitelně bouřlivým proudem a působí značné škody, pustoší a mění prosiměřická pole v ruiny!“

Jak uvádí v další listině z 1. května 1894 prosiměřický starosta Scherzer, k mnoha dalším ničivým záplavám došlo díky protržení ochranných hrází na některých místech Jevišovky:
5. srpna 1845 se ve Vítonicích zřítilo v důsledu povodně několik domů, některé rodiny byly bez přístřeší, obilí, dobytek byly odplaveny a poškození byly na pospas bídě. Každoročně putuje v tento památný den procesí zbožných Vítoničanů do prosiměřického kostela, kde prosí Nejdobrotivějšího, aby v budoucnu ráčil obec uchrániti podobných živelních pohrom (aktuár Franz Novotný, květen 1894). Velké záplavy a povodně byly 17. července 1855, 29. července 1861, 14. srpna 1864, 17. června 1872, 14. července 1877, 20. a 21. června 1886. Například 10. března 1888 přišly tak prudké a velké povodňové vody, že ucpaly odtok u Lechovic (průchod skrz silnici Znojmo-Brno), voda zaplavila celé údolí a jen v Prosiměřicích zničila 23 domů a způsobila škodu za 26 000 zlatých. 11. března 1889 (při strašlivé povodní se protrhla hráz Jevišovky u Kyjovic a pole i louky v inundační oblasti se pokryly štěrkem. Z povodně vznikly také škody v obecním bohunickém úřadě při cestě do Kyjovic). Další potom ještě 6. června 1891, 15. června 1892, 26. dubna 1894 atd.
Každoročně se opakující nebezpečné záplavy a povodně v inundační oblasti Jevišovky nabyly závažných rozměrů. C.k. odpisy daní pro živelné pohromy dosáhly roku 1880 takové výše, že kdyby byly peníze včas použity k regulaci dravé říčky a melioracím přilehlých luk a polí, mohla by tato oblast již dávno zachráněná. Koryto meandrující Jevišovky se sice několikrát čistilo a dokonce i prohlubovalo, ale výsledek nebyl přílš dobrý. V roce 1865 regulovaly obce Vítonice, Bohunice a Prosiměřice koryto Jevišovky, ale výsledek se opět neprojevil tak, jak se očekávalo. Bylo to zejména pro značné vypuštění vody z 82 rybníků do potoků které se vlévají do Jevišovky. Navíc tři mosty které byly vybudované v roce 1801 na lechovické říšské silnici (dnešní Znojmo-Brno) nestačily propuštět obrovské množství povodňové vody.
V roce 1881 dal bohunický správce a čestný občan Prosiměřice Leopold Burger vypracovat studii o regulaci Jevišovky a odvodnění zaplavovaných území. Následné realizační plány vypracoval zemský vrchní inženýr profesor Adolf Friedrich a zemský sekretář Tomáš Šebesta a vodní dílo tak bylo povoleno. Poté následovaly různé tahanice a nesváry kolem realizace projektu. Díky houževnatosti a neústupnosti Leopolda Burgera se povedlo po dlouhých 8 létech začít s realizací. Společně s ním se zasloužili pánové J. Wirgler, L. Zwieb (z Prosiměřic), F. Wrana (z Vítonic), F. Karolus, K. Kratschmann (z Práčí) v tak zvaném vynucovacím družstvu kterým donutili poslance aby byl vypracován zákon, platný pro Markrabství moravské, týkající se zbudování reservoárů k zadržení a odvedení povodňové vody v oblasti Jevišovky a zákon o průběžné regulaci Jevišovky. To se stalo na zasedání vysokého zemského sněmu 30. března 1892. Dokonce v této záležitosti došlo i k císařské audienci u císaře Františka Josefa I., který přijal delegaci ve složení Max baron von Kubeck (Lechovice) a starostové J. Rudolfer (Práče), J. Ruiner (Těšetice), F. Schmied (Oleksovice). Vedoucím stavby se stal zemský inženýr Karl Hlawatschek. Jen pro zajímavodst uvádím plánované finanční náklady na celou akci. Výstavba reservoárů u Výrovic, Jevišovic, Karlova činily celkem 284 000 zlatých. Tyto náklady měl půlku uhradit stát a druhou země Morava. Náklady na průběžnou rteguůlaci Jevišovky byly spočítány na 80 000 zlatých. Podle přijatého zvláštního zákona musely být veškeré práce ukončeny v roce 1897. Stavba ale nebyla nikdy v celém rozsahu zrealizovaná, zejména regulace Jevišovky. A tak cituji Franze Langa, obecního tajemníka a kronikáře Bohunic (dnes spojená vesnice s Prosiměřicemi):
„……..Od té doby uplynulo ve Starém potoce opravdu velmi mnoho vody a často jí bylo tolik, že protrhla hráze a všechno zaplavila, napáchala mnoho škody na polích i kulturách, nejčastěji na jaře v době tání, ale také v létě při velkých lijácích, kdy polní plodiny ležící pod vodou uhnily. V roce 1900 byly v tomto údobí největší záplavy. Již v lednu toho roku během tání byla povodeň, která protrhla hráz a všechno zaplavila. Zabývali jsme se již objednávkami na letní plodiny (ječmen,oves), když tu 29. března začalo sněžit a chumelilo bez přestání 3 celé dny. Sníh sahal po kolena vysoko, všechny cesty a silnice byly zaváty. Sníh ležel plných 8 dní, přitom byla sibiřská zima. 7. dubna nastalo tání, pršelo ve dne v noci, 8. dubna bylo již celé údolí pod vodou, šumějící moře v Prosiměřicích. Na Brněnské ulici (dnešní Prosiměřice, bohužel, označení ulic nemají!) se zřítily některé domy. Po povodni nebyla pole k nalezení. Místy ležel písečný a kamenitý nános na 1 metr vysoko, kromě toho byly téměř všude trhliny a výmoly od vody, která zeminu odplavila až na podklad….“

K těmto povodním docházelo téměř každoročně až do roku 1912. V tomto roce byl Starý potok od oleksovického mostu směrem po proudu vyhlouben, vyčištěn od chrastí a písečného nánosu. Od té doby k žádné záplavě nedošlo. V dalších létech k záplavám docházelo s nezměněnou pravidelností i silou. V poválečných časech obecní kronikář z Prosiměřic uvádí, že se po náhlém jarním tání 20. března 1946 protrhla zabezpečovací hráz Jevišovky a dravá voda plná ledových ker strhla polní mosty a zaplavila pole a silnici mezi Vítonicemi a Prosiměřicemi v takovém rozsahu, že kolem 25. března, kdy stav vody byl nejvyšší, byla panu A. Blahynkovi v Prosiměřicích doporučena evakuace. Vítoničtí občané, pokud chtěli do Prosiměřic, museli jet oklikou přes Oleksovice a Lechovice! V březnu roku 1956 bylo vodami rozvodněné Jevišovky zaplaveno přes 250 ha polí včetně silnice do Vítonic. Byli povoláni vojáci na opravu protržených hrází. V té době jsem bydlel s rodiči v Lechovicích a velmi dobře si pamatuji téměř každoroční záplavy rozvodněné Jevišovky zejména na jaře, kdy bylo zaplavené území po obou březích Jevišovky sahající od Borotic až k Prosiměřicím. Voda dosahovala na zaplaveném území výšky 1 — 2 metry a nejednou dokonce se zastavila pár centimetrů pod okraj státní silnice Znojmo – Brno před lechovickými serpentinami. Běžně jsme po několika týdnech, kdy voda z polí a luk klesla, chytali v tůních velké množství ryb. Nebo jsme se plavili na vorech sbitých z prken po zatopených loukách z Lechovic až do Stošíkovic! Voda v Lechovicích pravidelně zaplavovala zahrady a dvorky, někdy i stodoly a okrajová obytná stavení. Pamatuji si že několikrát dosáhla voda až na náves ke kapličce a byly zaplaveny desítky zahrad i domů.
Protože situace byla opravdu neúnosná, v létech 1961 – 1963 byla provedena rozsáhlá regulace Jevišovky od Tvořihráze až po Božice, při níž bylo koryto vyrovnáno a částečně vydlážděno betonovými kachlemi. Byly vybudovány nové splavy u Žerotic a Práří. Nahrnutím zeminy vznikly vysoké a široké ochranné hráze po celém regulovaném toku, osázené topoly. Mohutné vzrostlé stromy se postupně od roku 1997 kácely a vysazovaly nové. Mlýnský náhon začínající u Žerotic a ústící do Jevišovky za Prosiměřicemi, byl od roku 1963 několikrát vybagrovaný a vyčištěný, stejně tak koryta Únanovky a Skaličky, potoků vtékajících do Jevišovky. Přes Jevišovku od Prosiměřic do Lechovic a silnici Znojmo-Brno od Lechovic po serpentiny bylo vybudováno7 železobetonových mostů místo dřívějších dřevěných.
Tradičně zaplavovaná bažinatá a trvale podmáčená území mezi Prosiměřicemi, Stošíkovicemi a Lechovicemi byla následně rozsáhlými melioračními pracemi odvodněna a vysušena. Nově získaná pole se obdělávají, ovšem postupně se některé části opět podmáčejí v důsledku zhroucení melioračních trubek v zemi a postupně se obnovuje původní přirozené prostředí podmáčených luk a bažin zejména mezi Stošíkovicemi a Lechovicemi. Ale to je již o něčem jiném. Ovšem od zregulování Jevišovky v roce 1963 k protržení mohutných ochranných hrází nikdy nedošlo i když několikrát byly naplněné vodou velmi vysoko (1997, 2002, 2003). Obyvatelé okolních vesnic mohou tedy žít v klidu a jen staré dokumenty dokládají a pamětníci vědí, jaké neštěstí přinášela rozvodněná Jevišovka do jejich domovů.

Prameny informací:
Hladík J., Poláková K., Polák J.: Prosiměřice 1226 — 1996, Obecní úřad v Prosiměřicích, 1996
Hladík J.: vlastní archiv
kronika: Kronika obce Prosiměřice 1945 — 1976, SOKA Znojmo
Poláková K., Polák J.: Tajemství prosiměřické makovice, OÚ Prosiměřice,Vítonice, JMM Znojmo, Mondo 200

www.znojmocity.cz, ing. Jaroslav Hladík, foto autor – Prosiměřice v březnu 2006