Dobrovolný svazek znojemských vinařkých obcí

Languages

CESTY 2007 skončily – Ať žijí CESTY 2008

Setkání světoběžníků

Motto: 1947 – 2007 aneb 60. let první cesty H+Z do Afriky

Prosiměřice: Projeli jsme téměř všechny kouty Československa, navštívili řadu spřátelených zemí v rámci tehdejších možností. Ale na mnoho našich smělých cílů jsme nedostali od úřadů doporučení, povolení nebo tzv. devizový příslib.

To nás sice znechucovalo ale nijak nemohlo odradit od přání poznávat nové a cizí kraje. Ovšem naše touha někam cestovat, jedno kam, ať u nás, nebo dál za hranice, byla velice silná. Tak silná, že jsme neváhali čekat v mrazivém lednu 1981 odpoledne a celou ještě mrazivější noc před kanceláří tehdejšího Autoturisty v Brně, abychom si mohli koupit poukaz a možnost jet v létě vlastními auty na třítýdenní tak zvaný „Velký kavkazský okruh“. Cesta to byla úžasná, nezapomenutelná se spoustou problémů, pěkných zážitků a zde možná poprvé klíčila myšlenka založit nějaký klub lidí se stejnými přáními, zájmy a cíli. Asi o rok později v roce 1982 vznikl v naší vinařské obci Prosiměřicích z podnětu nás dvou, Jaromíra Poláka a Jaroslava Hladíka, naprosto neoficiálně jakýsi předchůdce dnešního klubu, tehdy honosně pojmenovaný „WORLD WONDERS CLUB“ (WWC). Byl zaměřený na turistiku s pořádáním různých vlastivědných, turistických, tématických pochodů do blízkého i vzdálenějšího okolí Prosiměřic, výletů a poznávacích cest do zahraničí v rámci tehdejších omezených možností. Kolem obou protagonistů se sešlo asi 15 – 20 stejně smýšlejících přátel. Vytvořili jsme si dokonce klubovou vlajku, razítko a trička se znakem, který vymyslel Jaromír, vedli kroniku a fotodokumentaci našich akcí. Ovšem nesplňovalo to naše představy, o kterých jsme společně při nekonečných debatách snili.

V Brně při tehdejším Klubu Bedřicha Václavka existovalo již několik let Zeměpisné sdružení založené dr. Janem Bínou, kam jsme často jezdili na přednášky a získávali nové kontakty na cestovatele a další inspiraci. Několikrát jsme v Brně také přednášeli a do současnosti přispíváme do vydávaného zpravodaje Země a cesty svými cestopisnými črtami. V polovině osmdesátých létech jsme na základě pozvání zakladatele rovněž neoficiálního Orient Clubu a našeho přítele Karla Šmída z Přelouče jezdili ho Holic na tehdy velice zajímavá a známá Africká sympozia pořádaná vedením kulturního domu a Památníkem dr. Holuba v Holicích a věnovaná nejen cestovateli dr. Holubovi a lékaři A. Schweitzerovi, ale i všemu, co se nějakým způsobem Afriky dotýkalo. Přednášeli tam většinou profesionální pracovníci různých ústavů zaměřených na studium Afriky, nebo lékaři či geologové, kteří v různých zemí Afriky pobývali a pracovali tam. Tam jsme získávali další inspiraci a četné podněty, které jsme potom doma v Prosiměřicích u vína podrobně probírali. V roce 1986 jsme se aktivně zapojili do hlavního programu v Holicích přednáškou Jaromíra „Alžírská Konstanta“ a Jardovou přednáškou „Sukulentní rostliny Jižní Afriky“. Tam jsme se také poprvé setkali a spřátelili s místopředsedkyní Společnosti přátel Afriky, ing. Marií Hruškovou, a pozdější čestnou členkou našeho Klubu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE. V Holicích jsme získali značný přehled a kontakty a navíc velkou touhu něco podobného, ale podle vlastní představy, uspořádat v Prosiměřicích. Poznali jsme zde řadu dalších přátel a kolegů, kteří se nepravidelně účastnili či dodnes zúčastňují našich setkání CESTY v Prosiměřicích (Jarda Hrdý, Petr Pavelka, Pavel Bálek, dr. Martínek, Karel Šmíd, Tomíš Sadílek, Fratnta Srp, Vláďa Bartoš, Vláďa Tkáč, Martin Čech, Josef Kandert a mnoho dalších).

Postupně klíčila myšlenka uspořádat podobné setkání přátel turistiky a cestování v Prosiměřicích s možností vzájemného poznání, seznámení s cestovateli a být aktivními členy různých expedicí. V tom nám velice pomáhal Karel Šmíd, který měl neuvěřitelné množství kontaktů na různé zajímavé lidi, kteří se dostali do světa. Korespondence s Karlem uložená v našem archivu čítá desítky a desítky velice obsažných dopisů, pomineme-li množství nekonečných telefonátů plných informací.

Protože v Prosiměřicích ani v blízkém okolí se nenarodil a nežil žádný „slavný cestovatel“, abychom mohli k jeho poctě něco podobného uspořádat, rozhodli jsme se, že první setkání postavíme na zcela netradičním a originálním základě. A jak jinak, když žijeme v úrodném vinařském kraji a vinařské obci, nežli pozvání cestovatelů a lidí „stejné krevní skupiny“, jak s oblibou říkával Karel Šmíd, k ochutnání burčáku a při té příležitosti můžeme diskutovat či promítat obrázky o cestování a případně realizovat naše dlouho probírané záměry. Po pravidelném a dlouhém uvažování u nejedné sklenky vína a horečnaté korespondenci s Karlem Šmídem (Přelouč), Lumírem Pecoldem (Frýdek-Místek), Jaroslavem Hrdým (Husinec) a dalšími přáteli jsme se rozhodli uspořádat první setkání turistů a cestovatelů v září 1988. V září proto, že nemáme sice slavného rodáka, ale je to doba vinobraní a burčáku (jsme přece vinařská oblast), cestovatelská sezona v té době končila (kdepak jezdit do tropů na podzim tak, jak je tomu dnes, o tom se nám jen mohlo zdát) a bude dobré si vzájemně sdělovat zážitky při sklence dobrého burčáku.

Ovšem uspořádat takovou akci nebylo v té době zase tak jednoduché, jak jsme si představovali. WWC byl jakýsi soukromý, nikde nenahlášený, oficiálně nepovolený klub a ještě navíc s anglickým názvem – to bylo na pováženou! Protože jsme potřebovali celou akci nějak „zastřešit“, využili jsme místního Střediskového klubu pracujících při Místním národním výboru. Mezi představiteli obce nepanovalo přílišné nadšení, měli obavy, že se sjedou různí tuláci, hašišáci a nekalé protisocialistické živly. Obavy jsme se snažili rozptýlit, což se nám časem docela podařilo. Dostali jsme k dispozici areál střelnice Svazarmu, včetně přednáškového salonku a ubytovny. Tento klub více či méně skomíral občasnými formálními akcemi a naším nápadem uspořádat setkání cestovatelů jsme členům dali nový a docela zajímavý cíl a náplň. Získali jsme pro první setkání řadu nadšenců, kteří nám pomáhali ještě i v dalších létech až do našeho osamostatnění v roce 1990, kdy se naše cesty z různých důvodů většiny z nich s námi rozešly. Patří jim za to dík, zejména manželům Honzovi a Tonule Kuřitkovým, Zdeňkovi a Daně Přikrylovým, Květě a Frantovi Neterdovým, Rudovi a Daně Dvořákovým, Mirkovi a Darce Masarovičovým.

Vzácný člověk a kamarád Karel Šmíd, který znal obrovskou spoustu lidí v celé republice „stejné cestovatelské krevní skupiny“, jak s oblibou říkával, dodal adresy, kontakty na řadu zajímavých lidí a sám se velice aktivně podílel na propagaci celé akce. Po dlouhém uvažování, nespočtu návrhů jsme ji nakonec jednoduše pojmenovali CESTY. V Suchohrdlích jsme koupili po náležitém předchutnání asi 70 litrů burčáku a netrpělivě čekali na první účastníky. Úplně jako první přijel Frank Roušar z Borové u Poličky. Měl na sobě rifle, tenisky, červenou větrovku a na zádech obrovskou hranatou krosnu, jako kdyby jel na trek do Nepálu.
Ovšem ráno, při slavnostním zahájení přišel Frank hladce vyholený, navoněný v černých naleštěných polobotkách, tmavém obleku s vázankou a zahájil historické setkání první přednáškou svým naprosto neopakovatelným kouzelným projevem – „Geografická expedice Transdinárium 1984“. Potom večer při sklence vína nám všem ještě zkoprnělým údivem vysvětlil, že v krosně měl obyčejný kufr s oblekem, protože nevěděl, na jaké společenské úrovni vše proběhne. Dokonale připravený Frank, kterého nemůže nikdy nic překvapit. Dost jsme se nasmáli a světoběžník, esperantista Frank od tohoto okamžiku zahajoval svojí přednáškou setkání i v příštích 17 letech. Tím se založil tradiční rituál, o jehož počátku vědí jen veteráni prvního ročníku. Frank je jeden z mála účastníků, který absolvoval všechny ročníky.

Z dalších kolegů přijeli Lumír Pecold s manželkou, Miro Kadlubiec s manželkou, Jarda Hrdý, Karel Šmíd, Vladimír Bartoš, Leoš Malec a dalších asi dvacet účastníků. V salonu pro 80 posluchačů zahájil setkání Jan Kuřitka, což mu zůstalo pro příští léta, stejně jako vedení pověstných degustací vzorků vín naší vinařské podoblasti. Nebylo zvláštností ochutnávání 15 – 16 vzorků špičkových vín, s bohatým pohoštěním. Ve vzpomínkách pamětníků jsou kromě cestovatelských zážitků a zajímavých přednášek pověstné právě večerní degustace vín spojené s různými zeměpisnými soutěžemi. Na prvním setkání si účastníci vyslechli 11 přednášek s diapozitivy.

Čtvrtý ročník setkání CESTY 1991 byl svým způsobem opět historický, protože jsme uvítali prvního zahraničního účastníka, který navíc přednášel. Byl jím Jurij Vislous z Běloruska. Vladimír Bartoš přijel v expediční Avii, kterou projel s kamarády celou Evropu a Afriku. V dalších létech ještě několikrát, včetně absolvované náročné cesty do Indie. Z nových účastníků, kteří pak pravidelně na podzim přijížděli, to byli například Jarda Křístek a Jarda Nešpor, Vláďa Jirásko, členové slavné studentské expedice Lambaréné atd. Poprvé také přijel Vladimír Kříž bydlící za oceánem v San Franciscu. Přijel, viděl a od roku 1992 se pravidelně každým rokem k nám na podzim vrací. Přednášel i starosta Hollabrunnu, manželé Dammererovi z Lince, které přivedl Frank Roušar, přijeli v roce 1993 a přednášeli o Thajsku. Jejich přednášku do češtiny tlumočili Zdeněk Přikryl a Jan Bína. V roce 1993 vtipně a neopakovatelně upoutal svojí přednáškou o výstupu prvního Slováka na Aconcaguu horolezec a dobrodruh Štefan Labuda z Košic. Dlouho jsme se tak nepobavili jako při Štefanových komentářích. Přijeli také kolegové Bálek z expedice na Madagaskar nazvané Lemuria. V tomto ročníku jsme také uspořádali pro účastníky první výjezdní exkurzi do archeologického komplexu Těšetice – Kyjovice. Odborným komentářem nás doprovázela dr. Kazdová z Masarykovy university v Brně.

Rok 1994 byl pro nás velice příjemný, protože jsme poprvé uvítali ing. Miroslava Zikmunda. Z dalších osobností to byl Rudolf Krautschneider. Společně s Jirkou Šímou přijela velice milá studentka novinařiny z Pekingu, Lei Baozhen. Přijeli také další přátelé ze Slovenska – Josef Junas, Sveto Krno, Marian Králik, Peter Vršanský a další. Společenský večírek jsme uspořádali v Lechovicích v restauraci U Bazalů, kam jsme všechny účastníky nechali převést objednanými autobusy. Na Střelnici vše probíhalo v přátelském až téměř rodinném prostředí a všichni, kdo některý z ročníků zde navštívili, rádi na příjemnou atmosféru vzpomínají.

První setkání měla velký úspěch a všichni se těšili na další ročníky. Společně pod hlavičkou SKP jsme vydali první sborník přednášek CESTY 1988. To nás samozřejmě velice těšilo a s velkou vervou jsme se pustili do přípravy dalšího ročníku. Netušili jsme, že za pár roků budeme řešit problém, kam s účastníky. Zájemců z řad přednášejících a především posluchačů totiž narůstal a Střelnice se stávala příliš malou. V roce 1995 jsme poprvé uspořádali setkání ve velkém sále Kulturního domu v centru obce. Při večerní degustaci vín všechny přítomné překvapil a nás moc potěšil svým přípitkem Miroslav Zikmund. Podíval se na hodinky a pravil, že právě teď ve 21.00 hodin měl být na slavnostní recepci pořádané prezidentem Václavem Havlem na pražském Hradě. Dal prý ale přednost srdečnějšímu setkání přátel v Prosiměřicích.

Průběh jednotlivých ročníků je zhodnocený řadou fotografií na našich webových stránkách. V září 1998 jsme získali svolení legendárních cestovatelů a čestných členů Kc GLOBE inženýrů Hanzelky a Zikmunda k užívání jejich jmen v názvu klubu a v roce 1999 jsme upravili a nově zaregistrovali stanovy s novým názvem i znakem.
Mezinárodní setkání cestovatelů CESTY pravidelně pořádané poslední víkend v říjnu je tradičním vyvrcholením činnosti klubu. Za 20 let bylo předneseno 311 geografických přednášek, promítnuto 68 videofilmů, akce navštívilo více jak 6 000 účastníků. Bez nadsázky lze říci, že snad každý významnější cestovatel v Česku setkání v Prosiměřicích zná a je o něm dobře informovaný. Velká většina z nich setkání také osobně navštívila. Výčet jmen osobností, které v Prosiměřicích byly, by byl opravdu nekonečný.

Poslední léta mnoho účastníků zejména ze vzdálenějších míst přijíždí do Prosiměřic již v pátek odpoledne. Chtěli jsme jim nějakým vhodným způsobem zpestřit páteční večer. Proto jsme v roce 2002 poprvé uspořádali páteční noční seminář v horním salonku Motorestu. Pracovně jsme ho nazvali „společenský“ právě pro své zaměření. Organizování, sestavení programu a zvaní hostů se ujal čestný člen klubu Tomáš Sadílek z Prahy. Téma prvního semináře bylo věnováno dr. Holubovi: „Cestovatel Holub a Afrika“ (besedující: Marie Hrušková, doc. Michalčák, Miroslav Šnejdar). Protože se seminář setkal s velkým zájmem, moderování a všechno kolem Tomášovi zůstalo do současnosti. V následujícím roce 2003 bylo téma velice atraktivní: „Arabské země v roce 2003 – problematika vztahů Palestiny a Izraele“ (besedující: Petr Kopecký, Tomáš Sadílek). Salonek byl plný vášnivě diskutujících i posluchačů hluboko po půlnoci.

Abychom nějakým způsobem uspokojili převážně mladé posluchače a účastníky, kteří se víc věnují outdoorových aktivitám, rozšířili jsme v roce 2004 setkání o další seminář, tentokrát pořádaný v sobotu večer souběžně se společenským večírkem. Díky nabídce manželů Hynkových, kteří se chopili organizace a vybírání hostů, jsme uspořádali mimo pátečního také sobotní seminář zaměřený na outdoorové sporty. Prvním tématem bylo: „O bezpečnosti při VHT a extrémních sportech“ (besedující: P. Pala, manželé Kočarovi, Michal Bulička). Páteční seminář byl na téma: „Afrika – současná politická situace v jednotlivých zemích s možností jejich návštěvy“ (besedující: prof. Josef Kandert). V roce 2005 byl páteční seminář na téma: “ Egypt a čeští egyptologové“ (besedující: PhDr. Navrátilová, Mgr. Hlaváčková) a sobotní: „Radosti a strasti expedic“ (besedující: RNDr. Borkovcová, V. Kašpar, J. Nešvara, Libor Hnyk). V roce 2006 bylo páteční téma: „Hinduismus a hinduisté“ (besedující: PhDr. Marková) a sobotní: „Inverzní horolezectví“ (besedující: ing. Audy, Mgr. Lisá). Oba tématicky odlišné semináře se velice ujaly a budeme v nich i nadále pokračovat. Stalo se dobrou tradicí, že besedující a hosté v jednotlivých seminářích jsou naši uznávaní špičkoví odborníci jak ve společenských vědách, tak ve sportovních disciplínách. Podrobnosti jsou opět uvedené na našich webových stránkách: stránky klubu www.hazglobe.estranky.cz a Prosiměřické Cesty www.cestyglobe.estranky.cz

V rámci klubu spolupracujeme s renomovaným geografickým magazínem KOKTEJL, jehož prestižní cena, včetně Ceny cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE, je předávána přednášejícím cestovatelům. Letošní setkání se uskuteční opět poslední víkend v říjnu a program bude víc nežli atraktivní. Všichni zájemci o naši akci jsou pořadateli – Klubem cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, Městysem a základní školou Prosiměřice srdečně vítaní.

CESTY 2007

27. – 28. 10. 2007, Prosiměřice

Program

Infomace pro účastníky


Jak hodnotí setkání CESTY návštěvníci

Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice pořádá letos již dvacátý ročník setkání přátel turistiky a cestování CESTY. Tradičními spolupořadateli jsou úřad městysu Prosiměřice a základní škola Prosiměřice.
„Setkání cestovatelů Cesty bylo vždy dobrovolným setkáváním lidí, kteří cestují za poznáním a chtějí svoje poznatky a zkušenosti předat ostatním. Od prvního ročníku v roce 1988 je akce založena na kamarádství, přátelství a nezištném předávání zkušeností. Komercializace nebyla nikdy záměrem zakladatelů ani prvních účastníků. Pro všechny byl vždy odměnou dobrý pocit z možnosti setkání a předávání si zkušeností. A protože organizátorům záleží na tom, aby duch přátelství a kamarádství byl zachován, nepřejeme si jakékoliv komerční využití tohoto setkání a neuvažujeme a nikdy jsme neuvažovali o přesunu Cest na jiné místo nebo do jiného města. Možnost prezentace přednášek bude i nadále dávána těm účastníkům, kteří se spokojí s pocitem, že něco udělali pro kamarády a přátele, že mají možnost se s nimi setkat a nadále setkávat“.
Tato slova napsal při jedné příležitosti náš kamarád a čestný člen Klubu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe, Tomáš Sadílek z Prahy. Plně za tím, co si čtenář právě přečetl, stojíme a jsme rádi, že náš záměr, jak je vidět i z ohlasů na naši položenou otázku, sdílejí i ostatní přátelé.
V ČR existuje mnoho cestovatelských setkání, festivalů či podobných akcí už řadu let. Každá akce má určitou historii, zaměření, své posluchače, účastníky a určitou specifickou atmosféru. Můžete je srovnat se setkáním CESTY v Prosiměřicích?

Zde jsou odpovědi některých z nich:
* Lukáš Synek, Praha (cestovatel, fotograf): Prosiměřice mají zvláštní, skoro klubovou, atmosféru. Je to asi tím, že přístup organizátorů je osobnější a celou akci neovládá komerční pozadí. Asi i publikum je náročnější, což je dobře.

* Kamila a Libor Hnykovi, Praha (cestovatelé, vyznavači outdooru a extrémů), čestní členové Klubu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe: Pro nás jsou Prosiměřice hlavně místem setkávání, inspirace, pohody a přátelství. A doufáme, že i zůstanou.

* Martin Stiller, Broumov (cyklocestovatel): Je pravda, že podobných festivalů jsou mraky, ale Váš festival mi přijde takový jiný, takový tradiční, nekomerční, kvalitou naplněný, přátelský a srazový. Není to jednoduše jen maratón besed za sebou, u nichž si není čas zadiskutovat, popovídat s přáteli atd. Z Prosiměřic srší prostě taková rodinná nekomerční atmosféra.

* Vladimír Lemberk, Pardubice (cestovatel, fotograf, zoolog): Byl jsem tu dvakrát a láká mě právě ta Vaše atmosféra, možná i charisma ing. Zikmunda…

* Milan Daněk, Blansko (světoběžník): Cesty mají jedinečnou atmosféru setkání zkušených, kterou umocňuje přítomnost opravdové legendy v osobě Miroslava Zikmunda. Je sympatické, že uniká vlivu komerce. Myslím, že netřeba dělat srovnaní s jinou akcí. Určitě není cílem, aby si setkání lidí, kteří mají rádi cestovaní, byla podobná. Ostatně nevím o akci podobného zaměření.

* Pavel Harant, Praha (lékař pracující v řadě rozvojových zemí): O Prosiměřicích jsem se prvně dozvěděl asi před čtyřmi léty a jednoznačně mě k Vám přilákala účast pana Zikmunda. Chtěl jsem ho vždy osobně vidět a setkat se s ním. A to se mi podařilo právě díky Prosiměřicím! Od té doby k Vám jezdím pravidelně a hodlám v tom pokračovat i do budoucna. Prosiměřice jsou prostě Prosiměřice.

* Petr Rybář, Hradec Králové (cestovatel, spisovatel,ekolog), čestný člen Klubu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe: Každý potřebuje někam patřit – cestovatel mezi cestovatele…Ptají se organizátoři CEST, co mi dal Klub cestovatelů H+Z Globe v Prosiměřicích a každoroční setkávání přátel cestování? To není hamletovská otázka, ale docela konkrétní námět k delšímu povídání. Mám-li však být stručný – aniž bych jim chtěl „mazat med kolem úst“ – tedy, docela dost! Pro ilustraci možná stačí uvést, že jak čas běží, postupně jsem „pustil“ členství ve všech odborných společnostech (a patřil jsem do řady z nich – zoologických, speleologických, ochranářských atd.) a ponechal si vazby na jediné sdružení – prosiměřický klub cestovatelů…
Hned zkraje přiznávám, že svého času mi Globe poskytl i naplnění té trochy ješitnosti, která dřímá asi v každém z nás – když mi totiž pánové Hladík a Polák na přelomu let 1992-93 nabídli „čestné členství“ v klubu. Zprvu to možná byla jen lákavá šance postavit se po bok tak významným osobnostem, jako jsou například cestovatelé Hanzelka a Zikmund (ostatní nechť se neurazí, ale opisovat seznam dalších členů Globe je jistě zbytečné), ale to jsem ještě netušil, do jak sympatické společnosti se dostanu, když vyrazím na CESTY. Ať již šlo o jejich organizátory (které ing. M. Zikmund s oblibou srovnává s buditeli z časů národního obrození), nebo o účastníky. Mezi lidi zapálené pro poznávání dálek (ale nikoliv fanatiky, které nesnáším v žádné oblasti lidských aktivit), na vysoké úrovni naplňující své zájmy, a přesto s porozuměním a zájmem připravené akceptovat – a ocenit! – poznatky jiných. Soudě podle sebe, publiku předkládané v duchu obecně platného pravidla, že radost sdílená je radost dvojnásobná… A pak se k té obyčejné lidské radosti a potěšení být mezi lidmi stejné krevní skupiny postupně přidávala i praktická hlediska. Mimo jiné společné přípravy nových výprav, na které by jedinec sám nestačil a těžko jinak hledal partnery.
Jsem původní profesí systematický zoolog a ekolog, kteréžto obory mi napevno „utáhly tkaničky bot z toulavého telete“, nazuté mi asi v genetickém odkazu po předcích. Díky profesi mi ještě za studií do krve přešel také respekt k přesné aplikaci pojmů – přísná mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury totiž nikdo neobejde, na rozdíl od běžné praxe, dejme tomu, se zákony v českém státě… A tak dnes například – s odpuštěním – skřípu zuby, kdykoliv shledám, že nejen odborně negramotná média, ale i úředníci veřejné správy, ba nejvyšší představitelé státu si pletou životní prostředí (environment) s ekologií, či environmentalistu s ekologem, což jsou zcela odlišné věci. Zaměňovat je představuje něco podobného, jako kdybyste třeba bankéři říkali „pane numismatiku“ (v kapse má jistě mince…) – všichni by vás měli za analfabeta, ale v ekologii to asi nevadí, protože té „kdekdo dokonale rozumí“…
Omlouvám se za odbočení, ale má význam. I v cestovatelské sféře mě trochu trápí, že jsme se zatím nedokázali pořádně dohodnout, kdo z poutníků je vlastně cestovatel, a kdo turista! (Jiné obory jsou daleko před námi – například když píšu tyto řádky, světoví astronomové se v Praze dohodli na tak grandiózní věci, jako je vynětí oběžnice ze sluneční soustavy, a to jen díky definici planety. Důkaz, jak hluboký smysl mají přesné pojmy!)
Na první pohled je vše jasné – cestovatel putuje za poznáním, turista za oddechem – jenže, co třeba s poznávací turistikou? Samozřejmě, že znám spoustu definic, které čas mění a dnes znějí jinak než v dobách bílých míst na mapě světa. Mezi nimi se mi velice líbí esej stvořený vzdělávacím sdružením PeopleComm, jakkoliv vymezení pojmů turista/cestovatel je v něm myšleno jen jako příměr k pochopení rozdílů mezi lidskými povahami v běžném životě. Alespoň zkráceně ocituji:

Turista jezdí do míst, která jsou „v kurzu“. Nezřídka pod záminkou poznání si jede odpočinout a izolovat se od každodenního života. V oblibě má hotelové resorty, klimatizované autobusy, turistické restaurace, organizované výlety a projížďky. … Jeho hlavním cílem je být „tam“ a vidět „to“. …Fotí, nakupuje suvenýry, opaluje pokožku. Pilně odškrtává to, co již absolvoval, kde už byl, co viděl a vyfotil tak, aby se doma mohl pochlubit svým známým a blízkým. … Turista dělá to, co mu radí průvodce. … To hlavní, o co mu jde, je klid a to, kde byl a co viděl.
Cestovatel jede za poznáním…, jak se žije jinde a jak funguje svět. Za poznáním jiných kultur, zvyklostí, obyčejů … za možností vidět, slyšet, cítit, ochutnat nebo osahat. Snaží se přizpůsobit místní kultuře. Pozoruje a zajímá se. Cestuje, protože cestování ho nutí vystoupit z prošláplých kolejí a přemýšlet. Přemýšlet o tom, kudy se vydat a co tam dělat. Přemýšlet o tom, co je a není normální. Cestuje také, protože cestování je vášeň – ten, kdo našel odvahu se vydat na svou první cestu, se již obvykle nemůže dočkat další. Odjíždí i přesto, že cestování je kruté. Nutí nás opustit naše blízké, každodenní rituály a bezpečí běžného života. Nutí nás věřit cizincům, jíst podezřelá jídla, spát v cizích postelích a domlouvat se jazykem, kterému stěží rozumíme. … Cestuje vlaky, autobusy nejnižší třídy. Nocuje v obyčejných ubytovnách a stravuje se ve veřejných vývařovnách. … Ví, že tam se setká s lidmi a pozná život takový, jaký opravdu je. … Cestovatel dělá to, co sám chce. Žije přítomností a to hlavní o co mu jde, je vzrušení a to, aby poznal a zažil.

Docela výstižné, že? Nicméně soudím, že tu chybí jedna zásadní charakteristika přístupu, o níž mě pravidelně přesvědčují i prosiměřická setkání – turista cestuje především kvůli sobě (ani kvůli známým, byť jim předvede své album, či video), cestovatel „pracuje“ i pro jiné, je hnán motivací přispět k trvalému vědění lidstva, rozdělit se o poznatky a dojmy s nejširší veřejností a volí k tomu potřebné prostředky (tím nemyslím jen profesionální cestovatele, jimž spolupráce s médii či vydavateli poskytuje každodenní chleba).
Utvrzují mě v tom právě CESTY. Vždyť v Prosiměřicích se už dvě desetiletí scházejí zástupci obou skupin – cestovatelé i turisté. A protože CESTY nejsou jen seriálem cestopisných prezentací, ale také prostorem pro „kuloárové“ debaty, bedlivě naslouchám při projekcích v setmělém sále i v šumu hlasů, když se rozsvítí. A ejhle, mé mínění se názorně potvrzuje – vždyť málokdy k lektorskému stolku přistupují ti, co splňují charakteristiku turisty, kdežto přítomný cestovatel prožívá infarktová muka, jestliže se program příliš protáhne a hrozí, že jeho přednášku shlédnou už jen poslední vytrvalci v řídnoucím publiku…
Vidíte to jinak? Proč ne, pravda je relativní (třeba i v tom, že jednou můžeme být cestovateli, při jiné cestě zase turisty…) A hlavně – sdílet potěšení z dalekých i méně dalekých cest do Prosiměřic přijíždějí každopádně „přátelé cestování“, a to jsme určitě všichni, ať již se považujeme za cestovatele, nebo za turisty. Dobrá parta za to stojí… Takže – díky za CESTY!


Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice

Stručná historie klubu

Počátkem osmdesátých let vznikl neoficiálně předchůdce klubu „ WORLD WONDERS CLUB“. Byl zaměřený na turistiku s pořádáním různých pochodů, výletů a poznávacích cest do zahraničí v rámci tehdejších omezených možností. Postupně klíčila myšlenka uspořádat klubové setkání přátel turistiky a cestování v Prosiměřicích s možností vzájemného poznání, seznámení s cestovateli a být aktivními členy různých expedicí. To se poprvé uskutečnilo poslední víkend v září 1988. Po prvním úspěšném setkání pod názvem CESTY 1988 následovala každoročně setkání další se stále se zvyšujícím počtem účastníků.

V roce 1990 byl schválen zákon o sdružování. Oba zakladatelé klubu a organizátoři veškeré činnosti – Ing. Jaroslav Hladík a Mgr. Jaromír Polák se podíleli na ustavení celostátního sdružení cestovatelů GLOBE se sídlem v Náprstkově muzeu v Praze. V týž den, kdy bylo vydáno oznámení o registraci Sdružení GLOBE (31. 5. 1990), byla ve Vídni před budovou parlamentu podepsána zakládající listina klubu s doplňujícím názvem „ Přátelé turistiky a cestování – Klub cestovatelů GLOBE Prosiměřice“. Následně jsme požádali MV ČR o samostatné zaregistrování, a tak od 10. 12. 1990 je klub nezávislý, neziskový s právní subjektivitou.
V září 1998 jsme získali svolení legendárních cestovatelů a čestných členů KC GLOBE inženýrů Hanzelky a Zikmunda k užívání jejich jmen v názvu klubu a v roce 1999 jsme upravili a nově zaregistrovali stanovy s novým názvem i znakem.

Mezinárodní setkání cestovatelů CESTY pořádané (od roku 1988) poslední víkend v říjnu jsou každoročním vyvrcholením činnosti klubu.V rámci klubu jsme spolupracovali s Nadací WORLD HERITAGE při Slezské univerzitě v Opavě, spolupracujeme s renomovaným geografickým magazinem KOKTEJL, jejichž prestižní ceny, včetně Ceny cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE, jsou na setkání CESTY předávány cestovatelům. Spolupracujeme s celou řadou redakcí, společnostmi obdobného zaměření, zahraničními informačními a kulturními centry zastoupenými v ČR i s některými ambasádami. Rovněž tak s občanským sdružením pro využití odkazu Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda „ Klubem Hanzelky a Zikmunda„ při Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Udržujeme písemné styky s krajanskými organizacemi v Evropě i zámoří.
Vydali jsme 11 cestopisných ročenek CESTY každou v průměru o cca 90 stranách, 15 členských zpravodajů Special GLOBE, vlastivědnou historii obce „Prosiměřice 1226 – 1996 (1996)“, ve spolupráci se Společností přátel Mongolska v Praze sborník „Mongolsko – JURTA“ (1997). V roce 2000 jsme vydali i první klubovou barevnou pohlednici a „Katalog vítězných prací soutěže Děti a svět „ za uplynulých 5. ročníků.
Zorganizovali jsme a zúčastnili se expedicí do Japonska, Mongolska, Číny, Vietnamu, Uzbekistánu, Turkmenistánu, Turecka, Gruzie, Arménie, Izraele, Maroka, Alžírska, Albánie, Řecka, oblasti středního Ruska, Kavkazu atd.

V létech 1993, -95, -97 a 1999 jsme uspořádali ve spolupráci se Společností přátel Mongolska v Praze a velvyslanectvím Mongolska setkání přátel Mongolska a Mongolů žijících v ČR pod názvem „JURTA“ a přispíváme tak k lepšímu vzájemnému poznání a pochopení odlišností obou národů. Tato setkání měla mimořádný ohlas mezi veřejností….
Od roku 1994 vyhlašujeme a vyhodnocujeme výtvarnou a literární soutěž pro mládež „ Děti a svět“ se značnou účastí dětí nejen z ČR ale i ze zahraničí. Máme trvalý zájem oslovit soutěží i děti z jiných zemí a především našich krajanů.
Pro širokou veřejnost organizujeme od roku 1993 jarní a podzimní bloky cestopisných přednášek cyklu „Širým světem“ a desítky přednášek ve Znojmě, Brně a řady dalších míst. Využíváme archivu několika tisíc diapozitivů i archivu videofilmů.
V srpnu 1996 byli členové (M. Zikmund, Z. Thoma, J. Hladík, J. Polák, P. Rybář, R. Krautschneider, J. Fous) klubu hlavními aktéry pořadu ČT 2 dr. Přidala v „Klubu Netopýr“.

Za dlouholetou systematickou činnost a aktivity byl Nadací Místa v srdci pod záštitou prezidenta V. Havla klub nominován do širšího výběru na Cenu Místa v srdci pro rok 1997. Zástupci klubu se 7. 5. 1998 zúčastnili slavnostního ceremoniálu ve Španělském sále Pražského hradu a prezentační výstavy občanských iniciativ a projektů v Míčovně. Setkali se zde a hovořili s mnoha významnými kulturními a politickými osobnostmi ČR. Je to doposud největší ocenění klubu. Všemi těmito aktivitami a se stoupající publicitou získal Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE uznávané prestižní postavení mezi širokou odbornou a cestovatelskou veřejností. V knize „Život snů a skutečností“ cestovatelů Hanzelky a Zikmunda (Slomek, 1997) je věnována našemu klubu jedna kapitolka. Heslo klubu i několika našich členů je zařazeno v encyklopedii „Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové“ (LIBRI, 1998) autorů J. a M. Martínkových a ve „Slovníku českých a slovenských orientalistů, afrikanistů a amerikanistů“ (LIBRI, 1999) autora J. Filipského. Odkazy na klub jsou i v jiných, zejména průvodcovských publikacích. K tomu přispívá korespondence i osobní kontakty s cestovatelskými osobnostmi. Řada úspěšných cestovatelů přijala čestné členství klubu a mnozí každoročně přijíždějí na podzimní setkání CESTY do Prosiměřic. Čestnými členy klubu jsou například legendární cestovatelé Hanzelka (Číměř) a Zikmund (Zlín), světoznámý badatel Thor Heyerdahl (Fuenteventura, Španělsko, Norsko), cyklistický světoběžník Víťa Dostál (Hlubočec), ekolog a spisovatel RNDr. Petr Rybář (Hradec Králové), zoolog a spisovatel prof. ing. Josef Vágner (Dvůr Králové n . L., + 2000), fotograf a cestovatel Zdeněk Thoma (Praha), publicista dr. Vladimír Kříž (San Francisco, USA), mořeplavci Ruda Krautschneider (Ústí n . Orlicí), Jan a Petr Pátí (Znojmo), orientalista Tomáš Sadílek (Praha), publicista a orientalista Karel Šmíd (Přelouč, + 1999), dokumentarista, kameraman a laureát Českého lva 1999 za kameru Martin Čech (Praha), světoběžník, publicista a speleolog Lumír Pecold (Frýdek – Místek), speleolog ing. Ján Vajs (Liptovský Mikuláš, SR), muzeolog Vladimír Tkáč (Opava), vysokohorský turista a organizátor Mgr. Sveto Krno (Bratislava, SR), orientalista PhDr. Jiří Šíma (Praha), geolog a publicista RNDr. Vladimír Plešinger (Praha), světoběžník na kole MUDr. Dalibor Lebloch (Brno) a mnoho dalších…

Více na stránkách klubu www.hazglobe.estranky.cz a Prosiměřické Cesty www.cestyglobe.estranky.cz


CESTY 2007, 27. – 28. 10. 2007, Prosiměřice

Poslední víkend v říjnu proběhl v Prosiměřicích ve znamení dvacátého setkání cestovatelů tradičně nazvaného CESTY 2007. Nepřetržitě od roku 1988 pořádá koncem října maratón přednášek Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmund GLOBE. Již v pátek, v předvečer setkání, se sjížděli přátelé a světoběžníci ze všech koutů republiky.
Právě pro ně a veřejnost byl uspořádaný večerní seminář zaměřený na ekologickou tématiku. Naprosto fundovaně jej vedl ekolog, cestovatel a spisovatel, čestný člen klubu – RNDr. Petr Rybář z Hradce Králové.
Po roční odmlce zaviněné nachlazením přijel společně s cyklistickým světoběžníkem Víťou Dostálem (je prvním Čechem, který za 3 roky objel sám na svém kole zeměkouli a letos absolvoval cestu od severu Ameriky po její nejjižnější část – 22 000 km) cestovatel, legenda nejenom mezi našimi cestovateli, Miroslav Zikmund ze Zlína. V sobotu ráno jej zaplněný sál natěšenými účastníky a posluchači přivítal bouřlivým potleskem. Starosta Jiří Lukeš a vedení klubu zahájili dvacátý ročník populární, akce známé nejenom po celé republice, ale i v zahraničí.
Podobně jako v loňském roce i letos jsme měli šťastnou ruku ve výběru přednášek a přednášejících. Bylo by velice těžké označit, která přednáška byla nejlepší. Velikým posunem oproti minulým létům byla technická kvalita a vlastní prezentace. Z 19 přednášek včetně seminářů pouze jeden cestovatel promítal diapozitivy klasickým způsobem. Ostatní již v digitálním provedení přes dataprojektor, na stěnu 5 x 5 metrů. Naprosto dokonalé prezentace kvalitních snímků se vsunutými videoklipy, podmalované originální hudbou, texty a osobním komentářem uchvátily všechny přítomné. Dlouhé potlesky toho byly jenom důkazem.
V sobotu podvečer předali členové výkonného výboru Klubu cestovatel Hanzelky a Zikmunda GLOBE (Hladík, Polák) a Miroslav Zikmund více jak dvěma desítkám účastníků pamětní listy za aktivní pomoc při pořádání setkání CESTY v minulých létech. Byli jmenovaní noví čestní členové klubu: Břetislav Tureček (stálý zpravodaj ČR na Blízkém Východě), geografický magazín KOKTEJL, světoběžník Martin Mykiska, Milan Daněk a Alena Žákovská. Celý dvoudenní program skvěle moderoval RNDr. Petr Rybář. Přijeli rovněž zástupci geografického magazínu Koktejl, šéfredaktorka D. Cestrová a technický ředitel ing. Pecha. Klub k příležitosti dvacátého výročí pořádání setkání Cesty vydal malou publikaci v nové edici o historii vzniku setkání, s mnoha dokumentárními fotografiemi a řadou velice cenných a zajímavých informací. Více informací postupně na www.hazglobe.estranky.cz a www.cestyglobe.estranky.cz a na kontaktní adrese klubu. Mimo mnoha cestovatelských osobností, jež přijeli do Prosiměřic, nás překvapil svojí nečekanou přítomností čestný člen klubu, mořeplavec Ruda Krautschneider.
Nakonec nezbývá než si tradičně, podobně jako v minulém roce, trochu postesknout. Cesty jsou opravdu velice známé široko daleko a mezi cestovateli jsou pojmem, tradicí a zárukou kvality. Na víkend do Prosiměřice přijeli zájemci ze všech koutů republiky neváhající věnovat setkání celý víkend, spát ve spacáku v tělocvičně, vynaložit docela velké peníze na dopravu k nám. Jen namátkou přijeli například z Plzně, Prahy, Ústí nad Labem, Opavy, Ostravy, Havířova, Hradce Králové, Přelouče, Českých Budějovic, Olomouce, Přerova, Karlových Varů, Mikulova, Hodonína, Brna, Mariánských Lázní atd. Ze zahraničí z Bratislavy, Sence (Slovensko), Retzu (Rakousko), San Francisca (USA). Přes značnou propagaci a tradiční již léta neměnný termín poslední víkend v říjnu přišla z místních občanů pouze nepatrná hrstka a ze Znojma snad 10 – 15 posluchačů. A to i přesto, že mají vstup místní občané a mládež zdarma. Nechce se nám věřit, že v tak velkém městě, jako je Znojmo, a v jeho okolí je tak málo zájemců o cestování a poznávání exotických krajin a oblastí, kam se ani nikdy nedostanou, prezentované známými a význačnými osobnostmi, jež jsou uznávány nejenom v naší republice. Nebo že by převládalo pohodlí a koukání na televizi? Těžko se nám odpovídá překvapeným účastníkům z daleka na otázky, proč místní na tak zajímavou akci nepřijdou. Je to ovšem jenom jejich škoda!

Dvacáté Cesty skončily a můžeme se jenom těšit na další ročník, který vstoupí již do třetí desítky své existence, a držet palce čtyřčlennému vedení klubu, aby vytrvalo ve své aktivitě a činnosti. Jen tak namátkou, pro zimní sezonu 2007 – 8 připravují v Prosiměřicích sérii cestopisných přednášek.

Děkujeme za velkou pomoc při organizování setkání našim přátelům – RNDr. P. Rybářovi z Hradce Králové, rodačce ze Znojma, ing. Kamile Hnykové z Prahy, a spolupořadatelům: Městysu Prosiměřice, Základní škole Prosiměřice, stejně jako řadě sponzorů: Znovín Znojmo, Agra Horní Dunajovice, Zea Hosatěradice, Tvarůžek Prosiměřice, Vinařství Lahofer Dobšice, Město Znojmo, JMM Znojmo, geografický magazín Koktejl.


Text, foto: J. Hladík, hladikglobe@post.cz