Dobrovolný svazek znojemských vinařkých obcí

Languages

Monitoring tisku

Školy na Znojemsku se pokusili o zápis do České knihy rekordů

Region: Zhruba padesátka základních a mateřských škol z Jižní Moravy se ve čtvrtek dopoledne pokoušela o zápis do České knihy rekordů. Mezi přihlášenými subjekty bylo i šest zástupců Znojemského regionu – ZŠ a MŠ Oleksovice, ZŠ a MŠ Kravsko, ZŠ nám. Republiky Znojmo, ZŠ a MŠ Višňové, ZŠ Hrádek u Znojma a MŠ Hrušovany nad Jevišovkou. Děti z těchto škol společně s ostatními z Jižní Moravy přesně v 10. 40 hod. bubnovaly na PET lahve. Právě v tento čas oslovil moderátor na vlnách Rádia HEY všechny přihlášené a pustil vybranou skladbu – Fanánkovo „Mexiko“, a odstartovalo společné hraní. Po celou dobu písně měli budoucí rekordmani za úkol bubnovat do rytmu dvěma přinesenými PET lahvemi.
„Podle předběžných údajů, které měli za úkol ředitelé přihlášených škol odeslat emailem, se společného bubnování zúčastnilo 5681 dětí i učitelů. Oficiální výsledky budou známy, až obdržíme potvrzené seznamy písemnou formou,“ sdělil redakci Luboš Rafaj z pořádající agentury Dobrý den. Vytvořený rekord podle jeho slov není samoúčelný. „Bubnování na poplach v oblasti zacházení s odpady je nutné. Touto formou je „uslyší“ celá Jižní Morava,“ konstatoval Rafaj.

Znojemský týden, 43/2009, Kultura, (kop)


Znojemsko kraj vltavínů

Znojemsko: Ačkoli zaměstnanci Jihomoravského muzea stále čekají na první potvrzený nález meteoritu na Znojemsku, mohou se pochlubit početnou sbírkou tektitů, které bývají tak trochu za meteority považovány.
„Za svého působení v muzeu jsem měl možnost vystavovat ve Znojmě jeden velký železný meteorit pocházející z Namibie. Vážil kolem jedenácti kilo a byl součástí hromadného pádu, při němž z nebe spadly tuny železa. Meteorit tehdy zapůjčil sběratel z Brna,“ uvedl geolog Jihomoravského muzea Jaroslav Šmerda. V minulosti byl dvakrát do muzea ve Znojmě přinesen domnělý meteorit, ale pokaždé šlo o něco jiného. Avšak meteority pocházející ze Znojemska jsou v muzeu zastoupeny v podobě tektitů, což jsou přírodní skla, která vznikla při srážce Země s velkým kosmickým tělesem. V místě dopadu došlo k roztavení pozemských hornin a při následném výbuchu byly odmrštěny ještě neztuhlé sklovité taveniny. Ty se v letu různě tvarovaly do podoby kapek, disků či pentlic. Nejznámější ze skupiny tektitů jsou vltavíny a jejich pojmenování není náhodné. „Jak lze vytušit z názvů, jména dostávají tektity podle míst nálezů a rozdíly mezi nimi tvoří nejen fyzikální a chemické vlastnosti, ale také jejich stáří. Poprvé byly nálezy vltavínů popsány z Jižních Čech z okolí Týna nad Vltavou. Nejbohatší lokality jsou nejspíš v jižních Čechách, především na jih od Českých Budějovic. Tam je několik pískoven, kde se vltavíny ve velkém těží. Někdy i mimo pískovny, což vede k devastaci přírody. To u nás nehrozí právě proto, že naleziště jsou zde mnohem chudší,“ uvedl Šmerda.
Na Znojemku a Moravskokrumlovsku je asi třicet lokalit s výskytem tektitů. Nejznámější jsou v okolí Kuchařovic a Suchohrdel. Odhaduje se, že odtud pochází 2 – 3 tisíce kousků. Další lokality jsou pak na nálezy chudší. Jedná se například o Oleksovice, Stošíkovice, Těšetice, Hrádek, Božice a Konice. Podle geologů je však nález vltavínu záležitostí náhody.
V muzeu datují vznik tektitové kolekce na rok 1973. V tomto roce muzeum zakoupilo od Rudolfa Rychlíka značnou část sbírky moravských vltavínů. Ten je objevil v šedesátých letech minulého století na Znojemsku, přesněji v okolí Suchohrdel a Kuchařovic. Do sbírky začaly postupně přibývat další kusy, které byly muzeu darovány, nebo nalezeny geology. Jihomoravské muzeum také již několikrát uspořádalo konferenci o vltavínech. V roce 1996 (kdy se konal 7. ročník) její účastníci muzeu věnovali ukázky zahraničních tektitů. Roku 2007 bylo v podsbírce evidováno 517 inventárních čísel. Je zde sedmnáct vltavínů z moravských nalezišť. Spolu s fragmenty jsou v podsbírce i celotvary.
„Co se týče celosvětového měřítka tak nejvíc bratříčků a sestřiček z rodiny tektitů patří do skupiny indočínitů. Na světových sběratelských burzách jich jsou doslova tuny,“ upřesnil geolog Šmerda.

Znojemský týden, 41/2009, Týden plus, (sk)


Nejtvrdší vodu mají v Těšeticích

Znojmo: Více než stovka dobrovolníků rozeznávala o vinobraní ve vodárně tři druhy vod. Kromě znojemské vody z kohoutku, pili i vzorky z dvanácti podzemních vrtů na Znojemsku.
Voda s nejvyšším obsahem vápníku se čerpá v Oleksovicích, nejtvrdší vodu mají v Těšeticích, nejvyšší množství uranu obsahuje voda z Bohutic. „Obsah chlóru ve vodě určuje vyhláška. Evropská unie normu sjednotila, takže v současné době platí pro všechny unijní státy hodnota 0,3 mg na litr. V USA je ho o něco více, v Belgii ho měli o něco méně než je tato hodnota, takže tento prvek museli do vody přidat,“ vysvětlil Antonín Stuhl, technolog pitných vod znojemské divize Vodárenské akciové společnosti, která na Znojemsku spravuje jedenadvacet vodovodů. Obyvatelé našeho regionu pijí vodu z vodovodů napájených dvaceti osmi podzemními vrty, další vodovody čerpají po úpravě vodu z vranovské a znojemské přehrady. Technologovi Antonínu Stuhlovi nejvíce chutná voda z Těšetic, vyvážené složení prvků má voda z Miroslavi – Kašence.

Znojemský týden, 39/2009, Aktuálně, (jm)


Nejteplejší voda je ve Vémyslicích, kvalita je dobrá

Brno – Znojmo: Voda ve všech pěti přírodních nádržích na Znojemsku dostala od krajské hygieny známku nejvyšší kvality. Hygienici označili v posledním měření ze začátku týdne za místa s vodou vhodnou ke koupání vodní nádrže ve Výrovicích, v Oleksovicích a ve Vémyslicích, stejně jako obě pláže Vranovské přehrady, Vranov i Bítov.

Nejteplejší vodou se mohou pochlubit ve Vémyslicích, kde hygienici naměřili pětadvacet stupňů. Nikde však zatím teplota vody neklesla pod dvacet stupňů celsia. Měření se provádí každých čtrnáct dní, aby měli lidé skutečně aktuální informace. Letos zatím dostala ve všech proběhlých měřeních všechna koupaliště na Znojemsku nejvyšší známku z pěti možných, což je oproti minulé sezoně výrazné zlepšení kvality vody.

Znojemský deník, Jakub Krainer, 17.7.2009


Mezi městysi jsou také Běhařovice a Oleksovice

Běhařovice, Oleksovice: Starostové Běhařovic a Oleksovic si na začátku dubna vyzvedli u předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka dekrety, na nichž je potvrzeno, že jejich obce povýšily na městys.
Běhařovice se tímto ke svému titulu vrací, protože byly městečkem už za kunštátského panství. Na městečko byly už kdysi povýšeny mezi léty 1528 až 1548, a to Janem Jímačem z Kunštátu.
Obcí už nejsou ani Oleksovice. Jejich historie je spojena s existencí kláštera v Louce. Krásné exteriéry (kostel s farou a hřbitov s kostnicí) přilákaly i filmaře. V roce 2006 se tu natáčel jeden z dílů televizního seriálu Četnické humoresky.
Městys není ani ves a ani město. V minulosti se jednalo o sídla, kterým bylo uděleno právo pořádat týdenní a dobytčí trhy a zpočátku výjimečně i výroční trhy. Městyse musely plnit roli spádového městečka pro okolní vesnice. Na rozdíl od města zde bylo mnohem silněji zastoupeno zemědělství a sociální a profesní rozvrstvení nebylo tak výrazné.
Ve 30. letech minulého století existovalo u nás 503 městysů. Ale netěšily se dlouhé historii, protože je komunisté po vládním převratu v únoru 1948 přestali uznávat.

Znojemský týden, 18/2009, Týden plus, (be)


Bobr se stěhuje na Znojemsko

Znojemsko: Až k Týnskému rybníku nedaleko Moravského Krumlova se letos poprvé dostal bobr evropský. Před dvěma roky se objevil na Oleksovické mokřině. Svůj stálý domov má už víc než deset let nad jezem Dyje mezi Krhovicemi a Tasovicemi. „Pravděpodobně půjde o rodinu pěti až sedmi jedinců, kteří tu žijí a migrují mezi Krhovicemi, Hevlínem a Novými Mlýny,“ informoval zoolog Jihomoravského muzea Antonín Reiter. Bobr se začíná stěhovat i do Národního parku Podyjí. „Podle okusů na stromech jsme zjistili, že se asi dva bobři zdržují u Devíti mlýnů, v okolí Býčí skály a postupují proti proudu řeky. V parku tvoří součást ekosystému a rozhodně je nevnímáme jako škůdce,“ uvedl zoolog parku Martin Valášek. Stopy na dřevinách po tomto hlodavci se našly už i v okolí Vranovské přehrady.
Zavalitého chlupáče s hustou srstí, který se živí v létě výhonky, bylinami, v zimě ohryzává tenké větve stromů a keřů, nevidí na řece rádi vodohospodáři. Kmeny, které svými ostrými zuby takto „pokácí“, omezují průtok vody v řece. „Zatím jsme koryto Dyje od pohryzaných kmenů bobrem čistit nemuseli, ani odstraňovat žádnou hráz, ale stopy po něm bývají vidět u řeky v okolí Tasovic,“ potvrdil vedoucí znojemského provozu Povodí Moravy Stanislav Hába. Lesníkům zatím žádnou velkou škodu nedělají, jeden bobr si začal stavět koncem roku hráz na řece Jevišovce, asi osm set metrů od Plavče směrem k Výrovické přehradě. Jeho dílko se stalo oblíbeným cílem výletů místních obyvatel. Stopy bobra byly vidět i v Tvořihrázi.
Bobr evropský váží asi třicet kilogramů a patří k největším hlodavcům. Stromy nekácí kvůli úkrytu, ten si vyhrabe v břehu řeky, ale obživě. „Hlodavec na stromu pak ohryže větve, které stáhne pod vodu. Tam naraší a on se pak živí jejich pupeny a výhonky. Hráze si staví tam, kde není hluboká voda, potřebuje si do ní tyto větve ponořit,“ vysvětlil Reiter.
Bobr je na Znojemsku poměrně vzácný, nejvíc se zdržuje na řece Moravě a v dolním toku řeky Dyje. Na Břeclavsku si bobři staví hráze také výjimečně, jen na menších kanálech odvodňovacích systémů v lesích nebo na strouhách napájejících slepá ramena. Zato na Moravě jejich hráze dělají starosti vodohospodářům.

Znojemský týden, 12/2009, Aktuálně, (jm)


V Oleksovicích předvedli vánoční představení

Oleksovice: Divadelní nadšenci z Oleksovic si na vánoční čas připravili hru s názvem Betlémské pastorále, kterou za hojné účasti diváků uspořádali ve spolupráci s místním farním úřadem pod širým nebem. Odměnou hercům byl dlouhotrvající potlesk přihlížejících, mezi kterými nechyběl ani generální vikář Mons. Jiří Mikulášek z Brna.

Znojemský týden, 2/2009, Kultura