Z tisku – archiv

Ordinace osiřely, praktici zoufale chybí

Znojemsko – Dvanáct stovek pacientů je od minulého týdne ve Znojmě bez praktického lékaře. Další doktor zemřel v Horních Dunajovicích. Lékařů ubývá, varuje šéf sdružení praktiků.

Hned dva obvody na Znojemsku přišly v posledních dnech o praktické lékaře. Nástupce obou zesnulých hledá Všeobecná zdravotní pojišťovna. Šéf okresní organizace praktiků upozorňuje, že obvodních lékařů začíná být akutní nedostatek. „O úmrtí obou lékařů víme a pracujeme na tom, abychom zajistili péči v obou obvodech. Situace je poněkud jednodušší v Horních Dunajovicích, kde šlo o malou praxi, než ve Znojmě,“ uvedl ředitel odboru zdravotní péče krajské pobočky VZP Josef Konopka.

Ve Znojmě bud“]e hledání náhrady trvat nejspíš poněkud déle.
„Adekvátní náhradu bezprostředně k dispozici nemáme. Vypíšeme výběrové řízení a budeme hledat možnosti jak obvod obsadit,“ dodal Konopka. Bez praktického lékaře se nyní ve Znojmě ocitlo zhruba dvanáct set pacientů.

„Pan doktor Malík býval závodním lékařem Galy. Proto jsou mezi jeho pacienty lidé z nejrůznějších částí města i z vesnic. Myslím, že si všichni najdou nové lékaře, podle toho, koho mají nejblíž. Sám jsem zrovna ve čtvrtek jednu takovou pacientku přijímal,“ řekl znojemský praktický lékař Lubomír Černošek.

O podobnou vstřícnost žádají všechny praktiky ve městě i zástupci místní pobočky největší tuzemské zdravotní pojišťovny. Podle šéfa okresního sdružení praktiků mohou mít někteří pacienti problém. „Řada lékařů se blíží limitům nastaveným ministerstvem a pojišťovnami. Zejména po špatných zkušenostech s jejich zpřísňováním v minulých letech nebudou mít příliš zájem o vážněji nemocné a vysoce nákladové pacienty,“ upozornil předseda okresní organizace Karel Hulán.

Hůř je na vsi
Podle Černoška by k takovým případům docházet nemělo. „Je možné, že mladší a zdravější pacienti najdou praktika snadněji. Myslím si ale, že určitý problém se může projevit hlavně u těch, kteří jsou odněkud z venkova, kde je situace s praktickými lékaři ještě složitější,“ podotkl.

Řešení navržené pro Horní Dunajovice vyhovuje tamnímu starostovi. „S pojišťovnou jsme už jednali, ještě mě čeká jednání s lékařkou. Už dříve jsme se obávali, abychom o zdravotní péči nepřišli úplně. Není tu totiž tolik pacientů, aby to vydalo na celý obvod,“ řekl starosta Ladislav Březina

Praktických lékařů začíná být na Znojemsku akutní nedostatek. Slouží jich přes čtyřicet, ale jsou mezi nimi i doktoři, kteří by už mohli řadu let užívat důchodu. „Chybí dorost, protože příprava trvá zbytečně dlouho, zatím ani nebyla pořádně organizovaná. A hlavně na ni chyběly peníze,“ posteskl si Hulán.

Sám ordinuje v Šatově, ale zajíždí i do ordinací ve Chvalovicích, Vrbovci, Strachoticích a Jaroslavicích.

„V Jaroslavicích byl lékař odjakživa, ale poté co moje předchůdkyně odešla do důchodu, vypsal kraj bez výsledku dvě výběrová řízení. Proto jsem ordinaci převzal, aby se obvod nerozpadl,“ uvedl lékař s tím, že obsloužit tolik ordinací je obtížné. „Mám připravené lepší řešení, ale to potrvá ještě nejméně rok, zatím to musím zvládnout takhle,“ dodal.

Volné Uherčice
Dlouhodobě komplikovaná je situace na Vranovsku. V prázdné ordinaci v Uherčicích zastupuje praktický lékařů z Vranova, který je navíc sám v důchodovém věku. Podobná situace je i v několika dalších obcích.

Znojemský týden, Autor: Martin Moštěk, 3.10.2008

Terroir vín

Tvrz bude v hlavní roli

Horní Dunajovice: V nedělní podvečer, pokud si zapnete televizi na ČT 1 chvíli po páté, uvidíte v novém pořadu vám známou tvrz v Horních Dunajovicích. Bude v hlavní roli pořadu, který by chtěl pomoci obcím čí městům prodat jejich chátrající památky.
„Naše tvrz v obci si jistě takovou pozornost zaslouží. Už dlouhá léta ji nabízíme a nikdo o ni nemá zájem,“ potvrdil hornodunajovický starosta Ladislav Březina
Jak naznačil, obec do udržování této jedinečné kulturní památky vložil už nejméně dva miliony korun. Tvrz, která v minulosti sloužila i jako skladiště nebo tam bylo středisko služeb, by nabídli nějakému podnikateli i za korunu, ale muselo by tu vyrůst něco, co by pomohlo obec zvelebit a uvést do povědomí turistů. Rád by z tvrze viděl budoucí hotel či ubytovnu pro cyklisty, jistě by se sem vešla i nějaká společenská místnost, krásná by tu byla vinárna či kavárna atd… námětů je mnoho a některé z nich zpracovali i studenti architektury a jsou k vidění na obci.
Hornodunajovičtí se svou tvrzí, o kterou není zájem a na jejíž opravy chybí finance, nejsou sami. V Česku je na 3000 ohrožených památek. Od roku 1996 vždy každé dva roky vypracovává ústav seznam nevyužitých či nevhodně užívaných, a tedy ve většině případů chátrajících památek. V seznamu je vždy i odhad ceny rekonstrukce – podle památkářů nejen pro případné zájemce o objekt, ale i pro „poslance, aby viděli, kolik památková péče stojí“. Pátý seznam ohrožených památek je z roku 2005 a obsahuje 819 položek.
Na vzniku zajímavého pořadu spolupracoval NPÚ. Zájemcům nabízí zchátralé zámky, tvrze, kláštery a další stavby, které potřebují opravu. V první sérii bude k vidění 17 památek.
V České republice je za kulturní památky prohlášeno přibližně 40 000 nemovitostí. Lidé znají především stovku hradů a zámků ve státní správě, které jsou výkladní skříní státní památkové péče.

Znojemský týden, 39/2008, Týden plus, (be)

Nejlepší guláš byl z divočáka

Cyklisté si dali sraz v Dunajovicích

Sedmnáctidílný televizní seriál s názvem Památky na prodej...

Po sklizni hroznů na burčák začíná pravé vinobraní

Odrůdou s klasickým antickým jménem Aurelius začala tento týden v Horních Dunajovicích sklizeň hroznů. Souběžně s ní začnou zemědělci sklízet Müller Thurgau a Svatovavřinecké. „Cukernatost u první odrůdy je velmi slušná, dvaadvacet stupňů, u Veltlínu a Ryzlinku vlašského se pohybuje mezi šestnácti a devatenácti stupni,“ potvrdil ředitel zdejší Agry Pavel Coufal. Dunajovičtí předpokládají, že výnosy se budou pohybovat podle odrůd a kvality od čtyř a půl až do deseti tun z hektaru, což v průměru vychází kolem sedmi tun na tuto plochu. „Vysokou úrodu očekáváme ve vinohradech, které jsme zavlažovali. Zhruba 180 milimetrů srážek, které chyběly po dobu celého vegetačního období, jsme keřům vinné révy na ploše pětačtyřicet hektarů dodali kapkovou závlahou,“ potvrdil Coufal.

Po přestávce způsobené dešti začali tento týden sklízet hrozny také vinaři z Lechovic. „Nižší teploty a déšť počátkem září zpomalil zrání i pozdních odrůd. Ve vinicích sbíráme odrůdy Sauvignon, Rulandské bílé, pokračujeme ve sběru Müller Thurgau, cukernatost je rozdílná pohybuje od 17 do 21 stupňů. Letošní úrodu hodnotím jako mírně nadprůměrnou,“ uvedl vedoucí vinohradů Vinných sklepů Lechovice Roman Staněk.

Na slunečné babí léto čekají vinaři ve Vrbovci. „Déšt a zima zpomalily tvorbu cukru v hroznech, cukernatost se zastavila u Mülleru Thurgau na sedmnácti a půl stupně, u Muškátu Moravského je o půl stupně vyšší. Věřím, že zářiové slunce dobarví a přidá cukr také pozdním odrůdám, ideální je kolem dvaceti stupňů. Tento týden sklízíme i Veltlínské ranné,“ přiblížil sklepmistr místního vinařství Waldberg Pavel Filipovský.
„Vinobraní, to pravé, začíná vlastně až nyní. Momentálně sbíráme Miller Thurgau. Jeho cukernatost se pohybuje v rozmezí sedmnácti až devatenácti procentních bodů. Pokud jde o srovnání s minulými lety, myslím si, že tento ročník bude dobrý. Jestliže přiblíží k excelentnímu roku 2000 to se ještě uvidí. Jedno však vím jistě. Každé víno se, pokud je dobře udělané,vypije. Nemám tedy strach ani o osud toho letošního,“ doplnil s úsměvem vrbovecký vinař Jiří Písař. Ten hospodaří v jeho rodné obce na třech hektarech a jeho víno získalo na mnoha místních výstavách nejednu zlatou medaili.

Také největší výrobce vína na Znojemsku Znovín, který vykupuje hrozny výhradně od vinařů ze Znojemské vinohradnické oblasti, je spokojen. Zástupci firmy přímo ve vinohradech vybírají hrozny pro sklizeň, kromě cukernatosti sledují vyzrálost a zdravotní stav hroznů. „Cukernatost některých rannějších odrůd jako je Müllerka je sice nižší, ale pokud bude pěkné babí léto, předpovídám velmi dobrou sklizeň. Příští týden začneme zpracovávat Červené svatovavřinecké a další červené odrůdy,“ sdělil výrobní náměstek Znovínu Antonín Zatloukal. „Letos vykoupíme o čtvrtinu víc než vloni, což bylo kolem tří tisíc dvě stě tun hroznů. Důvodem je vyšší poptávka po vínu ze Znojemska. Od letošního roku k nám přešli jiní dodavatelé a také už plodí vinice vysazené před třemi, čtyřmi roky,“ popsal náměstek. Znovín se neorientuje na sítě supermarketů, ale vychází vstříc individuálním přáním českého zákazníka, má rozvážkovou a zásilkovou službu, v regionu rozvíjí žádanou vinařskou turistiku. Do Japonska, Kanady a na Slovensko míří jen zlomek produkce vín.

Vinohrady hlídají myslivci
Vinaři zatím úspěšně bojují se špačky, kteří je umí připravit až o třetinu úrody. Nejvíc špačků letos zamířilo do Vrbovce. „Je jich víc než vloni, plašíme je plynovými děly, výstřely do vzduchu je zahání členové místního mysliveckého sdružení, na každé vinici je jeden myslivec,“ potvrdil Pavel Filipovský ze zdejšího vinařství Waldberg. Dodal, že současně pracují i jako hlídači vinohradů. Myslivce do vinic si objednali i majitelé vinařství Lahofer, které má vinohrady kolem Dobšic a u obce Dyje. V Lechovicích na rozdíl od jiných míst je špačků málo. Vinařům tady stačí na plašení plynová děla.

Znojemský týden, 38/2007, Aktuálně, Jitka Mitysková / REGION

Mezi guláši letos zabodovalo kančí

Horní Dunajovice budou vonět po guláších

Horní Dunajovice: Prázdniny se přehnaly jako vichr a už se pomalu blíží do svého finále! Bohužel! Pokud si chcete jejich závěr jaksepatří vychutnat, přijeďte se letos podívat do Horních Dunajovic. Tam se s nejkrásnějším obdobím roku loučí po svém. „ I pro letošní rok jsme připravili „Prázdninové loučení spojené se soutěží o nejlepší guláš,“ Je to už 7. ročník a máme radost, že nás každoročně vyhledá více a více návštěvníků,“ pochvaloval si hornodunajovický starosta …..
„Začínali jsme asi jako všichni organizátoři podobných akcí. Jednou, to už je dávno, jsme na zastupitelstvu přemýšleli, jak oživit kulturu bv naší obci o prázdninách. Jezdí sem hodně chalupářů, dobré jídlo mají pochopitelně rádi i místní. Slovo pak dalo slovo a vymysleli jsme soutěž o nejlepší guláš,“ zavzpomínal jeden z organizátorů. V prvních ročnících se ochutnávalo tak do deseti vzorků této pochoutky. Letos by podle pořadatelů mělo být gulášů kolem dvacítky.
„I my bychom letos chtěli bodovat. Kdo bude vařit guláš za členy Spolku přátel hroznové kozy ještě nevím, co vím určitě, bude to zase skvělé setkání lidí a bude trvat nejméně do rána. Guláš musí být aspoň do třetího místa,“ prozradila s úsměvem jí vlastním jedna z porotkyň a posléze i návštěvnice a účinkující v jednom Růženka Smutná.
Z počátku byly guláše z různých mas, jeden ročník vyzkoušeli jen guláše hovězí. Letošní ročník bude plný překvapení.
Celá akce proběhne v neděli 26.8. ve sportovním areálu za zdravotním střediskem. Od 15.00 hodin vyhlásí výsledků soutěže o nejlepší guláš 2007 (komise odborná a laická). Od 16.00 hodin příjezd automobilových veteránů, jejich představení a prohlídka (B. Suchý – Nový Šaldorf). Od 16.30 hodin krátké vystoupení přátel „Hroznové Kozy“. Od 21.00 hod. ohňové představení zakončené ohňostrojem. Během celého odpoledne budou hrát – dechová hudba Petrovanka a taneční skupina Free-band. Kromě soutěžních gulášů se bude ochutnávat živáň, tram. cigára a znojemské pivo.

Uvařte Hořící guláš
Pro přípravu čtyř porcí potřebujeme 1 kuře, 3 lžíce sádla, 2 cibule, 2 zelené papriky, 1 balení žampionů, 2 špetky sladké papriky, 1 špetka pálivé papriky, špetka soli, 1 rajčatový protlak, 1 ml meruňkovice nebo slivovice, 1 hrneček Zlatého Slepičího bujónu.
Na kousky nakrájené kuře osmahneme na sádle dozlatova spolu se dvěma nakrájenými cibulemi. Směs zasypeme sladkou a pálivou paprikou, osolíme, podlijeme vývarem z bujónu.
Potom přidáme dvě nakrájené papriky a žampiony a to vše dusíme do měkka. Nakonec zahustíme rajčatovým protlakem.Když máme guláš hotový, můžeme ho podávat. Na talíři guláš polijeme meruňkovicí anebo slivovicí a zapálíme.

Znojemský týden, 34/2007, Kultura, (be)

V Želeticích rekonstruují čističku

Na Znojemsku není jen Vranovská přehrada

Horní Dunajovice: Vedle suverénně nejznámnější přehrady, kterou je na Znojemsku ta Vranovská, existuje na okrese ještě řada dalších lokalit s přírodním koupáním. Výrovice, Jevišovice, Těšetice a třeba také Horní Dunajovice. Sem na dosud poněkud opomíjenou přehradu míří rok od roku více lidí. „My jsme přijeli z Ivančic. Přehradu jsme objevili, protože zde máme příbuzné a líbí se nám tady. Přírodnímu koupání dáváme přednosrt raději než umělým plovárnám, kde je hlava na hlavě,“ konstatoval Zdeněk Povolný z Ivančic.
Z okolí stejného města přijeli i mladí rybáři, jejichž zájmem byly štiky, sumci, kapři, návnady, pruty, speciální rybolovné techniky i beseda s autorem populárních rybářských knížek Milanem Tychlerem. „Rybaříme u přehrady metodou chyť a pusť. Centimetry délky ulovené ryby si každý sčítá, na konci tábora potom vyhodnotíme nejlepšího rybáře. Kromě toho udělujeme titul rybář Smolař a Mistr,“ uvedl vedoucí tábora Miloš Konečný. Že nejvíc spojuje společná záliba, poznávají i děti. „Jezdím sem pro rybářské zkušenosti i kvůli kamarádům a je tu fajn,“ svěřil se čtrnáctiletý Ondřej Kosík.

Znojemský týden, 30/2007, Týden plus, (jm, chaf)

[/toggle title="Obce jednají o nových elektrárnách"]

ZNOJEMSKO: O podpoře dalšího větrného parku na Znojemsku jednají zástupci obcí v regionu. Představitelé Horních Dunajovic, Trstěnic, Morašic a Višňové studují nabídky čtyř firem a sbírají názory místních lidí. Podobný projekt před třemi lety v jiných okolních obcích lidé v anketách či referendech nepřijali. Nyní jsou první reakce vstřícnější.

„Oproti situaci před třemi lety se hodně věcí změnilo. Jsou k dispozici novější technologie, výrazně zajímavější jsou i ekonomické nabídky pro obce. Pro území mezi našimi sousedními obcemi existuje nyní několik záměrů. S konečným rozhodnutím ale vyčkáme, až budeme znát názor lidí,“ řekl starosta Višňové Jan Daniel. Postoj obyvatel hodlají zastupitelé zjistit pomocí ankety, kterou obeslali domácnosti.

V Horních Dunajovicích už radnice anketu vyhodnotila. Z pěti stovek oslovených odpovědělo tři sta místních. „Výrazná většina se záměrem souhlasí. Dvě stě třicet odpovědí bylo kladných, šestašedesát záporných a čtyři byly neplatné,“ vypočítal starosta Ladislav Březina. O dalším postupu budou obce patrně rozhodovat společně. „Vyčkáme, až budou mít i ostatní k dispozici názory občanů a pak budeme jednat o jednotlivých nabídkách,“ dodal starosta. Vzhledem k tomu, že jednání teprve začínají, není jasné, jak velký zamýšlený větrný park může být. Z ekonomických důvodů by ale měl mít nejméně deset elektráren.

Příznivější postoj k záměrům vztyčovat kolem obcí stožáry větrných elektráren odůvodňují zejména ekonomickým přínosem a také větším zájmem o alternativní zdroje energie.
„Republika má své mezinárodní závazky ohledně snižování emisí, proto bude elektráren určitě přibývat a obce peníze potřebují,“ komentoval starosta Březina. Konkrétní údaje zatím starostové obcí neuvádějí.

Pokročilejší přípravy mají za sebou v Mackovicích, Oleksovicích a Břežnanech. U Mackovic má vyrůst šestnáct větrníků, v okolí pak dalších deset.

Rovnost – Znojemský deník, Martin Moštěk, 1.6.2007

Josef Jedlička: bubeník, vinař a vynálezce

Višňové: Buben nezazní v orchestru často, ale když dá ránu, dostanou tóny saxofonu, trubky, houslí a harmoniky ten správný říz. Dobrý bubeník kromě hudebního sluchu a smyslu pro rytmus, citem pozná, jak silně udeří paličkami. Nic z toho nechybí Josefu Jedličkovi, který na bicí hraje pětapadesát let. „Hudba mi byla už jako klukovi vším. Od dvaceti jsem bubnoval v taneční kapele, ve dvaadvaceti jsem založil hudební skupinu. Hráli jsme tenkrát pod hlavičkou Mrazíren závodu Višňové, kde jsem od osmnácti pracoval jako vyučený strojník, později jako vedoucí strojovny. Když jsme tenkrát vystupovali na podnikové akci v Praze na parníku, který brázdil Vltavu, kdosi nás ze břehu zaslechl a hned nám nabídl hostování na plese,“ vzpomíná na bubenické začátky pětasedmdesátiletý Josef Jedlička.
Zábavy, plesy, masopusty, svatby, oslavy narozenin ve Znojmě, Višňové, v Práčích, v Lechovicích, Horních Dunajovicích a dalších vesnicích, dnes už nespočítá. Na tancovačce zažil i rvačku, ve znojemském Domečku (dnešní spořitelna), kde byly dvě svatby, hráli na té, kam je nikdo nepozval a trvalo pěknou chvilku než se na to všichni přišli.
Druhou láskou Josefa Jedličky je pěstování a výroba vína. „Děda měl vinohrad už před sto dvanácti lety, ale zničil mu ho škůdce. Táta ho v pětadvacátém roce minulého století obnovil a já jsem v padesátých letech, kdy jsem se oženil, převzal štafetu. Měl jsem Sauvignon a Modrý portugal. Ve Višňové jsem s pěstováním vína skončil potom, co jsem se přestěhoval do Znojma, ale v Novém Šaldorfu jsem koupil vinný sklep s několika ary vinohradu,“ uvedl důchodce. Jak s úsměvem dodává, muzikantství ho pít nikdy pořádně nenaučilo, protože dělal kapele řidiče. Víno dodnes sám vyrábí, ve sklepě má ještě po dědovi přes sto let starý dřevěný mlýnek na hrozny.
Svůj třetí koníček spojil s profesí. Rád sestavuje technicky jednoduché, ale přitom dokonalé pomůcky. Na gymnáziu na Komenského náměstí, kde pracoval třiadvacet let jako školník, dodnes funguje digitální stůl s ovládáním světel ve třídě, zatahováním oken i promítání filmů, elektrické otevírání dveří na kódy v ředitelně. „I když to možná zástupce ředitele myslel z legrace, jeho slova, z Vás by pane Jedličko byl schopný inženýr, mně potěšila, “ poznamenal letošní pětasedmdesátník.
Má radost i z toho, že syn se snachou ve své restauraci ve Znojmě, nedaleko zimního stadionu, zaměstnávají osm lidí. Sám zažil, co je to být bez práce, ještě v době socialismu. „Jako člověk, který stál v osmašedesátém na Dubčekově straně, jsem byl z práce propuštěn. Bezvýsledně jsem několik měsíců hledal práci. Všude mně nejprve řekli ano, vezmeme Vás, ale v den, kdy jsem nastoupil, z toho sešlo. Na rovinu mi řekli, že kvůli mému politickému přesvědčení mně nemohou vzít,“ vyprávěl Josef Jedlička. Tak ho odmítli vzít do opravny chladniček, znojemské Keramiky jako řidiče autobusu, i když měl řidičské oprávnění. Jezdil nějaký čas brigádně jako traktorista na noční směnu. „Když jsem se nedostal na slíbené místo školníka, naštvalo mně to a šel jsem rovnou za tehdejším tajemníkem komunistické strany a řekl mu, že pokud v této republice nenajdu práci, požádám o vystěhování na Západ. A to zabralo. Strana dostala strach, že bych mohl v cizině vážně narušit obraz socialistické společnosti, a na místo školníka na gymnáziu na Komenského náměstí jsem mohl nastoupit. Zůstal jsem tam třiadvacet let,“ uzavřel vzpomínání Josef Jedlička.

Znojemský týden, 10/2007, Kultura, (jm)

Vinaři: Poptávka teď stoupá

Znojmo: Reklamní kampaně i pověst moravských vín zjevně dělají svou práci dobře. Vinaři i obchodníci s vínem mají důvod k optimismu.Lidé čím dál víc kupují jak mladá vína, tak jakostní či přívlastková z předchozích ročníků. Část míří na sváteční stoly, další nakupují zástupci firem jako dárky pro své obchodní partnery a klienty.
„Víno ochutnám docela rád. Mám příbuzné a známe v Čechách, kam na svátky jezdívám, tak s sebou rád vezu pár lahví vína. Většinou vyberu něco, co mi samotnému zachutnalo,“ řekl jeden ze znojemských přátel dobrých vín Jaroslav Novotný. Jak dodal, k návštěvám některých jarních koštů doplnil v posledních dvou letech i listopadové slavnosti mladých martinských vín.

Mladá vína táhnou
„Mladá vína se prodávají velmi dobře, odhaduji o třetinu lépe než v předchozím roce. Propagace martinských vín zjevně má své výsledky,“ řekl šéf dobšického vinařství Lahofer Stanislav Lancouch. Poptávka po mladých vínech podle jeho odhadu proti loňsku stoupla o třetinu. Ještě výraznější je podle jeho slov nárůst zájmu o další druhy vín. „Zčásti tomu napomohly změny zákonů, zčásti sledujeme, že se nemalé procento lidí postupně odvrací od zahraničních vín, která je přitahovala po otevření trhu a vrací se k domácí produkci,“ podotkl Lancouch. Nová zákonná pravidla povzbuzují zejména firmy, aby nakupovaly vína jako daňově odečitatelné dárky. „Zástupci firem si vybírají podle typu a ceny vín. Nekupují naslepo podle ceníku, vína si přechutnávají a podle toho pak dělají objednávku,“ doplnil šéf vinařské firmy.
I menší vinaři vyřizují před Vánoci a závěrem roku víc objednávek než jindy během roku. „Za listopad a prosinec prodáme tolik, co jindy třeba za půl roku,“ uvedl Marek Líbal z rodinné vinařské firmy z Horních Dunajovic.

Vinotéky mají rušno
Většina zákazníků se ptá po jakostních vínech. „Na mladá vína se příliš nezaměřujeme a zákazníci se na ně ptají jen ojediněle. Celou produkci necháváme uzrát a prodáváme až od léta dalšího roku,“ doplnil Líbal. Na rostoucí poptávce se podle jeho odhadu rovným dílem podílí firmy i soukromí zákazníci. Rušno je v těchto dnech i ve vinotékách. „Sledujeme určitě i rostoucí zájem o mladá vína. Připisuji to účinku silných kampaní z posledních let. Soustředíme se na naši stálou nabídku jakostních a přívlastkových vín, ale podle možností zařazujeme i mladá vína, “ přiblížil strategii jedné ze znojemských vinoték Václav Beran. I on potvrzuje, že lidé nakupují před Vánoci víno čím dál více.

„Myslím, že firmy se na vinotéky obrací ještě víc než na samotné vinaře, chtějí přesně vědět a ochutnat, co budou svým partnerům či klientům nabízet. Jejich objednávky bývají hodně různorodé, nelze říct, že by bylo nějaké typické dárkové víno,“ doplnil Beran.
Rovnost.cz, Martin Moštěk, 15.12.2006

Na schůzi šlapali 36 kilometrů

Horní Dunajovice: Své učitelské začátky v Horních Dunajovicích a Vranovské vsi sepsal Bohumil Vozáb, který v létě roku 1923 přišel na Znojemsko z Vyškova.

Jedenadvacetiletý svobodný učitel bydlel v dunajovické škole v malém pokojíku. Z vesnice denně jezdil koňmi tažený poštovní vozík do Znojma. Cesta trvala tři hodiny. „My kantoři jsme většinou chodívali na nákupy či na učitelské schůze pěšky. Tam i zpět 36 kilometrů,“ napsal B. Vozáb o víc než čtyři desítky let později. Kolik lidí, notabene učitelů, by dnes chodilo pěšky desítky kilometrů kvůli schůzi?
V rámci mimoškolní činnosti pořádali Dunajovičtí různé přednášky, tělovýchovná a hudební vystoupení, hrála se též divadelní představení. Ředitelem školy byl tehdy František Kadrnožka, učitelský hudební kroužek vedl pedagog a hudební skladatel Karel Černovský. Hrálo se i koncertovalo nejen v ryze českých Dunajovicích a Domčicích, ale zajíždělo i do česko-německých vesnic, nejvíce do Želetic. V roce 1924, kdy se u příležitosti stého výročí narození pořádaly velké smetanovské oslavy, měl již Černocký pohromadě velké hudební těleso. Hudebníky dával dohromady všelijak. Jednou nečekaně vrazil s velkým bubnem k Vozábovi do pokojíku a s úsměvem mu pravil: „Bohoušku, rozstonal se mi bubeník a ty v neděli na koncertě v Želeticích budeš tlouct bubny.“ Vozáb celý ohromený ze sebe jen stěží vysoukal, že je bídný muzikant a ani bubny nikdy netloukl. Černovský řekl, že to nevadí a že to mladého kolegu naučí. To bylo ve čtvrtek. A skutečně, na želetickém koncertě Vozáb hrál.

Koncem srpna 1924 přešel Vozáb na českou dvojtřídní státní školu obecnou ve Vranovské Vsi. Tamní ředitel Karel Kirsch učil první třídu, druhá připadla novému kantorovi. Poměry v česko-německé Vranovské Vsi hodnotí Vozáb zcela jinak než v Dunajovicích. České byly dvoutřídka a mateřská škola, o kus dál stála německá jednotřídka. Ve vesnici se nacházely tři hostince – český, německý a židovský -, dále dvě německé a jedna česká keramická továrnička. Starostou obce byl Němec. Obě třídy české školy navštěvovalo zhruba 25 žáků. Jenže neuměli dobře česky. Mnohé z nich tak hovořily jen ve škole, kdežto na ulici a doma často jen německy. Přesto se s národnostními rozmíškami Vozáb nesetkal. Češi navštěvovali německé zábavy, Němci zase chodívali na české.

Bohumil Vozáb působil ve Vranovské Vsi dva roky. Ještě stihl s ředitelem Kirschem připravit nástavbu prvního poschodí školy, načež byl poslán na jinou štaci. Častokrát se později vracel do této vesnice, kde mezitím bývalí žáčci dospěli a sami vychovávali své děti. Zemřel v jedenasedmdesáti letech v Kolíně.

Znojemsko, 35/2005, (-mem-)

Jubilejní výstava vín s menší účastí

Ohlédnutí za vinařskou tradicí Horních Dunajovic

Vinařská obec Horní Dunajovice leží asi 19 km severovýchodně od Znojma, v západním okraji nejen Znojemské vinařské podoblasti, ale i pěstování vinné révy na Moravě. Obcí prochází Znojemská vinařská stezka, která byla otevřena v roce 2003 s napojením na Moravskou vinařskou stezku a na další podobné v Rakousku. Rozkládá se ve starobylé vinařské oblasti s velkou tradicí, podobně jako nedaleké vinařské obce Mikulovice, Želetice, Tvořihráz, Prosiměřice, Kyjovice, Těšetice, Lechovice, Hostěradice atd.

První písemná zmínka o vinařské obci Horní Dunajovice je až z roku 1350 a o Domčicích (dnes součást Horních Dunajovic) je téměř o sto let později z roku 1446. Je samozřejmé, že téměř všechny obce Znojemska jsou podstatně starší, nežli uvádí letopočet jejich první písemné zmínky. Vynecháme poutavé a pestré dějiny obce a zaměříme svoji pozornost pouze na jejich vinařskou část tak, jak se dochovaly některé zajímavé údaje ve starých listinách a dokumentech.

Nejstarší dokument zmiňující se o víně je z roku 1386, kdy bohatý rychtář Lazar ze Znojma se svým společníkem koupili „ves s polnostmi, lesem, tvrzí a vinicemi“.
V celé řadě dalších, především vlastnických, darovacích či soudních listin je mnoho zpráv o vinohradech, víně, vinných desátkách. Podobné zprávy se objevují v listinách z let 1561, 1566, 1593. Například v roce 1552 darovala paní Johanka z Jelení, vdova po Jindřichovi Březnickém, dvě části vinohradu v „Nové hoře nad Želeticí“ a ve stejném roce jiná paní Johanka z Ludanic darovala čtvrť vinohradu. V roce 1565 byly Horní Dunajovice a Domčice povýšeny králem Maxmiliánem II. na městečko s významnými výsadami. V darovací listině Johanky z Ludanic z roku 1567 se dozvídáme, že v městečku byl horný, který měl na starosti místní vinohrady. Kromě běžné zemědělské práce na polích se obyvatelé věnovali ve značné míře právě vinohradnictví.
Z historie dnešních slavných viničních tratí v obci je zajímavé, že v roce 1593 tehdejší majitel Fridrich Březnický z Náchoda obdaroval české bratry na svém panství mimo jiné neobdělanými pozemky „freyunky“…“ten kousek kopaniny, který nebožtík Bartoš Vrba (řezník a kat v jedné osobě), z Dunajovic, na roli klučiti počal“. Právě tyto „freyunky“ daly základ jménu dnešní proslulé viniční trati Frédy.

Podle lánového rejstříku z roku 1672 byly mimo stavení, polí evidovány i vinohrady. A tak se dozvídáme, že v uvedeném roce byly pusté vinice v polních tratích Želetická hora, Kravky, Vápenice, Rosava a Stará hora. Je to mimochodem první zmínka o dnešní výborné viniční trati Stará hora. Jak je patrné, obě viniční trati Stará hora a Frédy jsou opravdu prastaré vinice.
O pustých vinohradech je psáno, že jsou částečně zarostlé lesem nebo zanesené nánosy či naopak odplavené vodou. Od roku 1660, kdy byla Želetická hora přeměněna na pole, se již tento název nepoužíval.

Po Třicetileté válce, kdy byla celá oblast značně zpustošená, se vrchnost snažila povzbudit své panství tím, že začala obnovovat a zakládat nové vinohrady. V roce 1656 bylo založeno celkem na 191 moravských měřic vinic, ale již v roce 1672 se na místě těchto vinic pěstovalo obilí. V lánovém rejstříku z roku 1672 je uvedeno mnoho zajímavých a cenných informací o daních z vinohradů, majitelích vinohradů a jejich vinicích.
Z těchto let také pochází celá řada tzv. lochů – podzemních úkrytů a chodeb. Po období rozvratu způsobeného Třicetiletou válkou měli od 17. století velkou zásluhu na obnově a rozvoji vinařství především premonstráti. Vinice zakládali na starých, osvědčených tratích, kde byly již před Bílou horou. Pozemkové knihy uvádí, že v roce 1735 byly vinice v tratích Stará hora, Kravka (zde byly později založené zřejmě nové vinohrady, nazývané Jalovčí hora) a Rosava. Vinice na Staré hoře vlastnilo 82 majitelů z Horních Dunajovic a 75 z Mikulovic. Na Rosavě mělo vinice 28 majitelů z Mikulovic. Rozvoj vinařství v těchto létech dokazují i nádherné lisy, jeden s letopočtem 1728 v místní části zvané Kocanda, jež se dochovaly do dnešních dnů.

Po roce 1772 byla v obci i panská hospoda, kde se šenkovalo ročně 46 věder vína, obecní hospoda na radnici se 120 vědry vína z vlastních vinic a 20 věder se přikupovalo. Obec vlastnila ve všech třech vinných horách 229 měřic vinohradů, ale vinicemi bylo osázeno jen 134 měřic.
V Josefínském katastru z let 1785 – 1789 se mimo jiné uvádí jména viničních tratí v již dnešní známé podobě Dolní a Horní Frédy. Ve spraších jsou vyhloubené desítky nádherných sklepů, z nichž některé jsou vyzděné cihlovou klenbou, jiné jen tak bez zpevňujícího klenutí.

Ve vinicích se v roce 1890 objevil révokaz, jehož první nálezy byly hlášeny v Šatově, a jeho rozšíření způsobilo další úpadek vinic. Po roce 1908 bylo mnoho vinohradů vytrháno a přeměněno v pole.
Ve dvacátém století se plocha vinohradů v důsledku napadení révokazem, perenosporou, padlím, ale i dáváním přednosti v pěstování cukrovky, zeleniny, značně zmenšila. Počátkem 20. století během dvou desetiletí klesla plocha na 10 ha a tato rozloha se udržela přibližně do roku 1951.

Použité prameny:
Frolec V.: Jihomoravské vinohradnictví, Blok, Brno 1984
Šípek Z.: Dějiny Horních Dunajovic, Znojmo 1994
kol.: Premonstrátský klášter v Louce, Znojmo 1997

www.znojmocity.cz, 21.01.2005 v 07:07:27

Viniční trať Frédy a Stará hora v Horních Dunajovicích

Horní Dunajovice: Vinař, praktik a lze říci zakladatel novodobého vinařství v obci František Fiala započal výsadbu vinic tehdejšího JZD v 3 ha trati Nádavky, později svažité trati Kravky přeměnil na terasovitou vinici s 54 terasami.Na každé terase byly vysázeny dvě řady vinné révy. Byly to prý snad první terasy u nás. Vysazoval hlavně Veltlínské zelené, Sauvignon, Ryzlink vlašský, Neuburkské, Rýnský ryzlink, Tramín a z červených vín v té době málo známou a rozšířenou Frankovku. Ta získala v následujících létech značnou proslulost.

Na práci svého strýce navázal v roce 1962 jeho synovec, vinařský odborník Zdeněk Fiala a pokračoval ve výsadbě nových vinic na viniční trati známé jako Frédy. Vsadil přes 8 ha Veltlínu zeleného, Ryzlinku vlašského, Müller-Thurgau a Svatovařineckého. V roce 1965 byl jeden z velmi špatných roků díky počasí a rozšíření chorob. Opakem tohoto nepříznivého roku byla sklizeň v roce 1968 ze 30 ha vinic, kdy už naplno produkovaly viniční tratě na Frédách.

V roce 1975 předal vedení svému příbuznému – vinařskému odborníkovi Josefu Líbalovi. Ten se pustil do odvážné likvidace roztroušených vinohradů v Želeticích, Žeroticích a v Tvořihrázi, jež patřily k tehdejšímu JZD. V obcích zůstaly jen záhumenkové vinohrady. Nově soustředil rozšiřující výsadbu vinic v Horních Dunajovicích – Domčicích na slunných tratích Staré Hory a Fréd. V roce 1977 bylo v Horních Dunajovicích již 64 ha vinic a v roce 1985 byla zavedena do vinohradů i závlaha.

Velmi známá viniční trať Frédy o rozloze 39,7 ha patří ke špičkovým tratím první kategorie s přívlastkem terroir. Podívejme se trochu podrobněji na její charakteristiku. Nachází se v nadmořské výšce 255 až 288 m s jižní a jihovýchodní expozicí mezi Horními Dunajovicemi a Želeticemi. Celá oblast v širším okolí je z geologického hlediska tvořena vápenitou spraší a sprašovými hlínami poměrně malé mocnosti. Půda je hlinito písčitá s pH 7,5. Průměrná roční teplota je 9,2° C a roční srážky jsou poměrně malé v průměru kolem 390 mm. Viniční trať, jejíž meziřadí je zatravněné, je osázena odrůdami v zastoupení 17% Veltlínské zelené, 5% Müller – Thurgau, 7% Rulandské bílé, 6% Ryzlink vlašský, 8% Rýnský ryzlink, 30% Svatovavřinecké, 6% Sauvignon, 5% Neuburské, 10% tradiční Frankovkou a 6% Cabernet Moravia atd. Vína pocházející z Fréd se většinou vyznačují neopakovatelným dojmem, prvotřídní kvalitou a přidáme-li k tomu stáří viniční trati a její historii..….terroir jako vyšitý!

Viniční trať Stará hora o rozloze 29,5 ha je v sousedství Fréd. Její nadmořská výška je o pár metrů větší – 270 až 300 m. Ostatní údaje jsou téměř shodné, lišící se snad jen v detailech. Ovšem vysázené odrůdy tu jsou poněkud v jiné, na druhy chudší skladbě. Největší zastoupení 66% má Veltínské zelené, 30% Müller – Thurgau a ze 4% Aurelius.

V dnešní době pěstováním vína se mimo jiných plodin zabývá AGRA a.s. Horní Dunajovice a řada vinařů, z nichž nejznámější je Vinařství Líbal s.r.o. (syn Marek a otec Josef). V širokém okolí jsou pověstné březnové výstavy vín s několika stovkami vzorků.

Hornodunajovičtí vinaři, jak je patrné z předchozích řádků, mají velikou inspiraci a úspěšně navazují na tradici svých předků. Mají z čeho dělat dobrá vína.

Použité prameny:
kol.: Vinařské oblasti České republiky, SHOCart s.r., Vizovice 2004
Šípek Z.: Dějiny Horních Dunajovic, Znojmo 1994

www.znojmocity.cz, 25.01.2005 v 07:05:35

Languages

Z tisku – archiv

Sign in to your account