Dobrovolný svazek znojemských vinařkých obcí

Languages

Historie obce Horní Dunajovice


Obec Horní Dunajovice vznikla postupným sloučením dvou obcí, a to Horních Dunajovic a Domčic. Jméno Dunajovice se pravděpodobně odvozuje od názvu lidí přišlých od Dunaje. Jméno Dunajovice znamená v moravských nářečích „na vodu bohatý tok řeky, kaluž“. Už od 16. století se na Moravě rozlišují Horní a Dolní Dunajovice.
Historické počátky obce Horní Dunajovice jsou dlouho skryté pro nedostatek písemných zpráv. První osobou, která se v letech 1242 – 1260 uvádí s predikátem Donavit, případně Donayowitz, byl český podkomoří Markvart z Dunaviček u Benešova.
První osobou, která mohla být spjata s Horními Dunajovicemi, byl asi Oldřich, zmiňovaný k roku 1284. Zda-li však patřil k rodu, který držel Dunajovice v polovině 14. století, však není zjistitelné.

První bezpečná zmínka o naší obci je z roku 1350. Sídlil zde rod Vladyků, kteří se nazývali z Dunajovic. Ti zřejmě vybudovali v obci tvrz, doloženou písemně teprve v roce 1386. Poté se držitelé často střídali.

V roce 1505 prodal Bohuš Talafús z Říčan svůj statek v Horních Dunajovicích Oldřichovi Březnickému z Náchodu. Tento rod pak postupně vykupoval všechny části obce od drobných držitelů, v roce 1527 dokonce koupil od olbramkosteleckého probošta Jana z Doubravky celé Domčice. Od uvedeného roku žili obyvatelé Domčic a Horních Dunajovic po dobu 150 let pod jednou vrchností.

V roce 1536 pravděpodobně přestavěl Jindřich Březnický dosavadní tvrz v renesanční zámek, za něho byla ves povýšena na městečko. Pak se držitelé Horních Dunajovic střídali, v roce 1683 se stal zámek majetkem Strahovského kláštera. V 17. století byl zámek barokně přestavěn, postupně však ztrácel svou funkci a byl v l9. století přeměněn v sýpku. Budova stojí uprostřed obce a je místními obyvateli nazývána Starý zámek.

Jindřich Březnický z Náchoda vykonával v polovině 16. století funkci výběrčího zemských daní pro kraj Brněnský a Znojemský. Pracovitými lidmi byli v té době proslulí Čeští bratři a habáni. Jindřich Březnický byl jejich příznivcem a ochráncem a proto je rád usídloval na svém hornodunajovickém panství, kde žili do té doby jen katolíci. České bratry obdarovala i paní Johanka z Ludanic. Podle její darovací listiny z roku 1567 byl v městečku purkmistr, konšelé a horný (měl na starosti vinohrady). Z kupní smlouvy z roku 1615, uzavřené mezi panem Hynkem Březnickým a panem Vilémem z Roupova, je známo, že už tehdy byl v městečku zámek, dvůr, pivovar, mlýn, ovčírna a k panství patřily vedle Horních Dunajovic i městečko Domčice a vsi Želetice, Křepice, Vítonice a Moravské Borovice.

Domčice znamenají jméno pro ves lidí Domkových, v českých zemích jde o ojedinělý název pro obec. První zmínka o Domčicích je z roku 1447, kdy Domčice patří do proboštství do Olbramkostela.

Následkem válečných operací a nemocí v době Třicetileté války ubylo v obou obcích stálých obyvatel a tím i obdělávané půdy. Stát i noví majitelé panství a statků se rozhodli v roce 1672 pořídit soupis poddaných a půdy za účelem zdanění. Tento první moravský berní katastr se nazýval lánový rejstřík. Podle něj měly obě obce 58% pustých stavení, bylo zde celkem 12 osídlených stavení. Kromě polí evidoval lánový rejstřík i vinohrady. I když Domčice byly statutárně obcí, měly více stavení (celkem 40) než městečko Horní Dunajovice. Podle lánového rejstříku bylo v Domčicích osídleno v roce 1672 celkem 17 stavení.

Následkem válečných operací a nemocí v době Třicetileté války ubylo v obou obcích stálých obyvatel a tím i obdělávané půdy. Stát i noví majitelé panství a statků se rozhodli v roce 1672 pořídit soupis poddaných a půdy za účelem zdanění. Tento první moravský berní katastr se nazýval lánový rejstřík. Podle něj měly obě obce 58% pustých stavení, bylo zde celkem 12 osídlených stavení. Kromě polí evidoval lánový rejstřík i vinohrady. I když Domčice byly statutárně obcí, měly více stavení (celkem 40) než městečko Horní Dunajovice. Podle lánového rejstříku bylo v Domčicích osídleno v roce 1672 celkem 17 stavení.

Po třicetileté válce se společné dějiny obou obcí rozcházejí na dlouhou dobu (až do roku 1960, kdy došlo ke sloučení obou obcí). Domčice se stávají součástí panství Želetického spolu se sousedními Žeroticemi a vzdálenějšími Křepicemi. Přestože obce patřily rozdílným vrchnostem, po duchovní správě náležely až do roku 1767 do farnosti v Žeroticích.

V 17. a 18. století byly v hojné míře zakládány vinice. V roce 1735 byly podle pozemkové knihy vinice se třech tratích – Stará hora, Kravka a Rosova. V této době byly také zakládány rybníky.

O existenci jednoho z práv městečka Horní Dunajovice – o právu hrdelním – svědčí dodnes místní a pomístní jména jako Šibeniční vrch a Stínadla. Většina hrdelních soudů městeček v předbělohorské době měla omezenou pravomoc, prováděla výslech a pak rozsudky, které vynášel soud v nejbližším královském městě Znojmě. Během 17. století hrdelní právo postupně zanikalo.

V 18. století při pořizování tereziánského katastru došlo i k sepsání veškerého majetku vrchností. V té době byla v naší obci panská hospoda, kovárna, dva mlýny. Z této doby jsou známy i názvy polních tratí, z nichž většina je dosud užívána.

Hornodunajovická obec byla řízena z radnice, která stála na vyvýšenině u silnice nad náměstím. Dnes je to jednopatrový soukromý dům. Bohatý archiv městečka obsahuje listiny v 18. a 19. století psané česky a německy. Revoluční léta 1848/49 přinesla nejen zrušení roboty, ale také zrušení vrchnostenské správy. První obecní volby byly provedeny v polovině roku 1850.

První světová válka byla v Horních Dunajovicích a Domčicích oznámena veřejnosti 1.8.1914. Toho dne odešli také první muži na frontu proti Srbsku a Rusku. Během války padlo z Horních Dunajovic celkem 37, z Domčic pak 26 vojáků. Pro oživení hospodářského života a pro lepší spojení s administrativním střediskem mělo význam zřízení železničního spoje mezi obcí a velkým tržištěm ve Znojmě. V roce 1924 byla zřízena první autobusová linka ze Znojma přes Horní Dunajovice do Mororavského Krumlova.

Období od Mnichova do 15. března 1939 je obecně nazýváno obdobím druhé republiky. Domčice byly okupovány a po krátkou dobu patřily do Třetí říše. Horní Dunajovice patřily stále do Druhé republiky. Společně obě obce žily po 15. březnu 1939 v Německu podřízeném Protektorátu Čechy a Morava.

V Horních Dunajovicích byly dva trhy, na sv. Marka a na Povýšení sv. Kříže. Znak městečka Horních Dunajovic udělený panovnickým privilegiem tvoří štít modré barvy s bažantem doprava obráceným, nad ním dva zkřížené kosíře a mezi nimi tři žluté nebo zlaté šesticípé hvězdy. Později byla užívána i holubice a vlaštovka.

K významným historickým objektům v obci patří:

Tvrz (starý zámek)

Farní kostel

Byl zbudován roku 1540 panem Jindřichem Březnickým z náchoda. Po Třicetoleté válce byl značně poškozen a v roce 1622 byl kostel opraven premonstráty ze Strahova. Pod kostelem je veliká hrobka a rozsáhlé únikové chodby, které vedly až do Žerotic a na Koráb. Zajímavostí kostela je jeho nakloněná vež. Kostelní věž stála ještě před rokem 1540, byla vyšší a měla i větší okno a byla původně příbytkem pro ponocného. Protože byla nestabilní, byla snížena a byly  přistavěny i opěrné pilíře, které ovšem nebyly dokončeny. Když byl kostel v roce 1783 restaurován z iniciativy řádu Premonstrátů ze Strahova, byla kostelní věž vysoká 26 m stále nakloněna. Její nestabilita se přičítala podzemním chodbám. Až v roce 1951 se místní páter Procházka zasloužil o to, že věž kostela byla zpevněna, neboť se stále více nakláněla a hrozilo její sesutí. Nakloněná věž však i nadále zůstává zvláštností naší obce.

Lurdská jeskyně v Rybnicích

Toto údolí je zřejmě nejhezčím celkem v našem okolí. Konají se zde církevní poutě (2x ročně). První mariánskou sochu zde vysvětil známý Český spisovatel páter Václav Kosmák.

Škola
První zmínka o škole je z roku 1823. Za zmínku jistě stojí to, že zde působil významný pedagog, pan řídící Černovský, hudební skladatel, rodák z Poličky, kde v mládí hrával v orchestru Bohuslava Martinů.

Obec Horní Dunajovice je tvořena dvěma katastry a to katastrem Horní Dunajovice a Domčice. Velikost katastrálního území je 1008 ha. Obec se nachází v okrese Znojmo na rozhraní dvou krajinných celků – Českomoravské vysočiny (zastoupené geomorfologickým celkem Jevišovickou pahorkatinou a podcelkem Znojemskou pahorkatinou) a Dyjsko-svrateckého úvalu (zastoupeného geom. celkem Drnholeckou pahorkatinou). Z hlediska reliéfu se jedná o mírně zvlněnou krajinu intenzivně hospodářsky obdělávanou s vysokým procentem zornění. Téměř středem obce protéká Křepický potok, který s 240 metry má nejnižší nadmořskou výšku. Nejvyšší naměřená nadmořská výška je 325 metrů a nachází se v severovýchodní části.

Horniné podloží tvoří nezpevněné sedimenty mořského neogénu – jíly, písky, štěrky. Jsou však většinou pohřbeny pod pleistocénními terasovými štěrkopísky. Oby typy hornin jsou pak z převážné části kryty zpravidla málo mocnými vrstvami spraše. Starší pevné podloží vystupuje jen okrajově a tvoří různě velké ostrůvky. Geologické podloží je tvořeno pararulami, na jejichž výchozech vznikly hnědé mělčí půdy, které tvoří okrsky po celém území. Největší část území pokrývají spraše pleistocénního stáří, které představují nejhodnotnější půdotvorný substrát po stránce hloubky profilu, tak i složení. Na těchto sprašových pokryvech se vyvinuly černozemě a hnědozemě. Dříve se zde těžila cihlářská a keramická hlína, ale jelikož cihelna v 80. letech 20. století zanikla, přestalo se i s těžbou této suroviny.

Katastry Horních Dunajovic a Domčic se nachází celé v povodí Jevišovky. Vodní toky v katastru jsou velice významné, jejich síť je však řídká. Od severozápadu k jihovýchodu protéká katastrem Křepička. Průměrný roční průtok v Křepičce při ústí do Jevišovky činí 0,07 m3/s.  Na horním toku Křepičky se nachází vodní nádrž, která slouží v letě k rekreaci (hojně ji využívají rybáři a v létě turisté ke koupání, v současné době zde staví místní občan menší penzion). V severní části katastru pramení občasný vodní tok Rosavka. Ten se vlévá do Křepičky na jihovýchodním okraji Domčic. Vodní toky se vyznačují nevyrovnaným vodním režimem. Maximální průtoky se objevují v jarních měsících, minimální pak na podzim. Toky mají přirozené koryto s břehovými porosty. V Domčicích se potom ještě nachází jedna vodní plocha a to Domčický rybník. Uvedené území je extrémně suché. Koncem léta trpí vodní toky nedostatkem vody, v suchých létech i na delší dobu zcela vysychají. Na Křepičce byla proto provedena revitalizační opatření spočívající ve vybudování nádržky- malého průtočného rybníku. Cílem byla opatření pro obnovu rybí populace, zajištění ochrany ryb před jejich splachováním v době povodňových průtoků, přežití v době extrémně nízkých průtoků a při promrznutí toku, obnova vegetace na břehu a zvýšení estetické úrovně toku.

Vzhledem ke konfiguraci terénu a rozsahu zornění  zemědělské půdy je značná část řešeného území zasažena vodní erozí.

Klimaticky leží naše obec na rozhraní dvou klimatických oblastí, severozápadní část v mírně teplé oblasti a jihovýchodní v teplé oblasti. Průměrná roční teplota je 8,4  C. Nejteplejší je červenec s průměrnou teplotou 18,4 C, nejchladnější je leden s průměrnou teplotou -2,4 C.

Roční průměr srážek je 494 mm, srážkově nejbohatší je červen (81 mm),  nejchudší je leden a únor (23 mm). Průměrná doba slunečního svitu za rok je 1798 h, převládající směr větru je severozápadní.

Socioekonomická sféra

Podobu  dnešní krajiny dotvářel člověk, který žil trvale na katastru obce už skoro šest tisíc let. Lidé mladší doby kamenné žili např. v těchto lokalitách – polní stráně Stínadla, Vápenný kopec, Stará hora, v okolí kostela  a školy, v cihelně. V mladší době kamenné patřil katastr obce do zájmové sféry moravské malované keramiky. V roce 1983 byla nalezena dvě torza ženské plastiky z hlíny. Památky na Slovany jsou v katastru obce většinou z mladšího období hradištního a pocházejí z hrobů objevených již Jar. Palliardim v polní trati za budovou základní školy. Naše poznatky z této doby a z téhož pohřebiště byly rozšířeny v r. 1981, kdy se zde našly další předměty denní potřeby jako železné nože, dubová prkna, hlazené dláto nebo nádoby vyrobené na hrnčířském kruhu.

V současné době má naše obec asi 640 trvale bydlících obyvatel. Z vývoje počtu obyvatel je patrné, že nejvíce obyvatel měla naše obec na přelomu 19. a 20. století, celkem asi 1600. Od té doby počet obyvatel výrazně klesal až do roku 1950. Od tohoto roku pak v průběhu čtyřiceti let počet obyvatel klesal pozvolněji  Od roku 1990 došlo ke stagnaci v počtu obyvatel a nyní asi posledních pět let dochází k nepatrnému nárůstu.

Z 270 čísel popisných je asi necelá jedna třetina domů, které využívají od jara až do pozdního podzimu chalupáři (jsou to většinou starší občané – důchodci –  kteří jsou nějakým způsobem spjati s naší obcí.) To se potom obec rozroste asi o 100 obyvatel. K jejich cti je nutno podotknou, že jejich zásluhou dochází k tomu, že se ráz obce mění, neboť opravují fasády svých domků a ty již nebudí negativní dojem.

Vlastní zastavěné území obce je dnes souvisle zastavěno. Tvoří jej rodinné domky. Starší jsou většinou přízemní, novější jsou potom jednopatrové. Všechny jsou dobře udržované.  Lokalita za kostelem byla vytipována k nové výstavbě rodinných domů a v současné době je zde 5 domů zcela dokončeno a dva rozestavěné.

Lidé v naší obci se od nepaměti  zabývali zemědělstvím, a ne jinak je tomu i v dnešní době. V obci hospodaří zemědělský podnik – AGRA Horní Dunajovice a.s. na téměř 870 ha půdy. Jedná se výhradně o ornou půdy a vinohrady. Pěstují  především obiloviny (500 ha), kukuřici (120 ha), cukrovku (80 ha), řepku ozimou (80 ha), vinohrady (80 ha) . Hrozny z vinic v lokalitě Stará hora jsou velice žádány a zemědělci je prodávají i do Znovínu Znojmo a.s., který z nich vyrábí  kvalitní známé víno – DAN ERMITE. Toto plné, jemné a příjemně aromatické víno je vyrobeno k klasických odrůd Veltlínského zeleného. Ve víně je dle autorizované laboratoře Ecolab Znojmo zvýšený obsah tranresveratrolu.

Resveratrol je flavonoidní přirozená součást vína, které se připisuje velký podíl na tzv. „francouzském paradoxu“ tedy velmi nízkém počtu srdečně cévních onemocnění ve státech, kde se pije více vína. Zvláštností je, že obsah resveratrolu je v tomto vínu mimořádně vysoký na to, že je to bílé víno. Jeho obsah je srovnatelný s obsahem ve víně červeném.

Kromě zemědělské výroby se ještě družstvo zabývá  silniční motorovou dopravou, koupí a prodejem zboží a nabízí též práci zemědělskými stroji.

Vedle AGRY jsou v naší obci ještě dva malí soukromí zemědělci (ti se zaměřují na pěstování obilí, brambor a cibule) a jedno soukromé zelinářství. Zde pěstují především ředkvičku,  brokolici, papriku, rajčata a okurky.

V obci není žádná průmyslová výroba, většina obyvatel proto dojíždí za prací do nedalekého okresního města Znojma, kam je vcelku dobré autobusové spojení.  V naší obci je pouze několik drobných podnikatelů,  jako např.:

– elektroservis (opravuje i rozhlasové a televizní přijímače)
– autoservis
– servis a oprava diesel motorů a čerpadel
– autodoprava
– výroba nábytku
– tesařství
– zednictví
– malířství
– kadeřnictví
– pohostinství (2x)
– smíšené zboží (3x)
– prodejna domácích a drogistických potřeb
– vinárna

V katastru obce se ani  nenachází žádný dobývací prostor ani chráněné ložiskové území, v lese západně obce leží obecní lom  kamene, který již však není využíván. S těžbou se neuvažuje ani v budoucnu, neboť v jeho blízkosti se nachází vodojem (mohlo by dojít k porušení vodojemu v důsledku otřesů při rozpojování kamene) a z důvodu ochrany přírody, neboť bylo v těchto místech v roce 2002 vyhlášeno chráněné území – přírodní památka Pod Šibeničním kopcem. Celková výměra této přírodní památky činí 3,5292 ha. Přírodní památka se nachází v nadmořské výšce 250 – 280 m. Motivem ochrany je zde unikátní společenstvo Melicetum ciliatae vytvořené na podkladu krystalických vápenců. Vzhledem k naprosté převaze silikátových hornin je flóra a vegetace této lokality v širším regionu vyjímečná. Z významných rostlin zde najdeme např. strdivku brvitou, oman oko Kristovo, rýt žlutý, len tenkolistý.

Veřejná doprava je z obce zajišťována autobusy. Zastávky autobusů (celkem 3, dvě jsou v Horních Dunajovicích a jedna v Domčicích) jsou vybaveny novými krytými zděnými čekárnami. Jiné prostředky hromadné dopravy ani objekty dopravní vybavenosti v obci nejsou.

Zastavěným územím obce procházejí tyto státní silnice:
– II/398 – Vémyslice – Pavlice – Šafov – státní hranice
– III/41312 – Vítonice – Želetice – Horní Dunajovice
Tyto silnice společně s místními komunikacemi zabezpečují dopravní obsluhu přilehlé zástavby.

Nejen prací živ je člověk a proto v naší obci je i několik spolků. Jsou to především myslivci, hokejisti (hokejový klub oslavil v loňském roce 30. let od svého založení. Funguje nepřetržitě po celou dobu a na své hokejové utkání a tréninky jezdí na zimní stadion do Znojma ), hasiči (ti oslavili v roce 2002 130. let od svého vzniku, mají i mužstvo děvčat a dětí, všechny tento druh sportu velice baví), spolek vinařů (vinaři pořádají každoročně výstavu vín). Dále se v naší obci pořádají různé kulturní akce jako jsou plesy, ty jsou 3 (pořádají je myslivci, hokejisti a základní škola), bývají v místním kulturním domě, dále jsou pořádány volejbalové a nohejbalové turnaje, 2x ročně pouť, martinská ochutnávka mladých vín, vánoční koncert, Silvestr. Dále místní základní škola spolu s mateřskou školou pořádá kulturní akce  k různým příležitostem (Den matek, pěveckou soutěž – „Dunajovický slavíček, vánoční besídky aj.). Kino ani divadlo v naší obci není,  ale v sousední obci Želetice funguje  ochotnický divadelní spolek, kterého jsou členové i někteří naši občané.

V naší obci není prozatím žádné zařízení volného či vázaného cestovního ruchu. K rekraci místních  občanů slouží v letním období převážně závlahová nádrž, kde se v současné době staví penzion. Dále jsou to pobyt ve volné přírodě, zahrádkaření a pěstování různých zálib. Přes naši obec vedou také 2 cyklistické stezky, které jsou zařazeny do cyklistické sítě okresu:

1) „Znojemská“ (Znojmo-Horní Dunajovice- Moravský Krumlov- Ivančice) – zařazena do hlavní cyklistické sítě
2) „Jevišovická“ (Jevišovice-Rudlice-Mikulovice-Horní Dunajovice)  – vedlejší cyklistická trasa, která navazuje na trasu „Znojemskou“.

Horní Dunajovice jsou situovány v území, které není postihováno znečištěným ovzduším a okolní příroda zajišťuje obci dobrou kvalitu životního prostředí. Negativním faktorem bývá někdy živočišná výroba v areálu zemědělského družstva. Obec je plynofikována, což také přispělo ke zlepšení čistoty ovzduší. Dále je  obec zásobena pitnou vodou z místního vodovodu. Bohužel zde není vybudována kanalizace a někteří lidé vypouští odpadní vody kam se dá,  což někdy vede k znečištění podzemních vod a půdy. V současné době však obec tento problém řeší a připravuje se  na vybudování kanalizace.

Z historie vinařství

Vinařská obec Horní Dunajovice leží asi 19 km severovýchodně od Znojma, v západním okraji nejen Znojemské vinařské podoblasti, ale i pěstování vinné révy na Moravě. Obcí prochází Znojemská vinařská stezka, která byla otevřena v roce 2003 s napojením na Moravskou vinařskou stezku a na další podobné v Rakousku. Rozkládá se ve starobylé vinařské oblasti s velkou tradicí, podobně jako nedaleké vinařské obce Mikulovice, Želetice, Tvořihráz, Prosiměřice, Kyjovice, Těšetice, Lechovice, Hostěradice atd.

První písemná zmínka o vinařské obci Horní Dunajovice je až z roku 1350 a o Domčicích (dnes součást Horních Dunajovic) je téměř o sto let později z roku 1446. Je samozřejmé, že téměř všechny obce Znojemska jsou podstatně starší, nežli uvádí letopočet jejich první písemné zmínky. Vynecháme poutavé a pestré dějiny obce a zaměříme svoji pozornost pouze na jejich vinařskou část tak, jak se dochovaly některé zajímavé údaje ve starých listinách a dokumentech.

Nejstarší dokument zmiňující se o víně je z roku 1386, kdy bohatý rychtář Lazar ze Znojma se svým společníkem koupili „ves s polnostmi, lesem, tvrzí a vinicemi“.
V celé řadě dalších, především vlastnických, darovacích či soudních listin je mnoho zpráv o vinohradech, víně, vinných desátkách. Podobné zprávy se objevují v listinách z let 1561, 1566, 1593. Například v roce 1552 darovala paní Johanka z Jelení, vdova po Jindřichovi Březnickém, dvě části vinohradu v „Nové hoře nad Želeticí“ a ve stejném roce jiná paní Johanka z Ludanic darovala čtvrť vinohradu. V roce 1565 byly Horní Dunajovice a Domčice povýšeny králem Maxmiliánem II. na městečko s významnými výsadami. V darovací listině Johanky z Ludanic z roku 1567 se dozvídáme, že v městečku byl horný, který měl na starosti místní vinohrady. Kromě běžné zemědělské práce na polích se obyvatelé věnovali ve značné míře právě vinohradnictví.
Z historie dnešních slavných viničních tratí v obci je zajímavé, že v roce 1593 tehdejší majitel Fridrich Březnický z Náchoda obdaroval české bratry na svém panství mimo jiné neobdělanými pozemky „freyunky“…“ten kousek kopaniny, který nebožtík Bartoš Vrba (řezník a kat v jedné osobě), z Dunajovic, na roli klučiti počal“. Právě tyto „freyunky“ daly základ jménu dnešní proslulé viniční trati Frédy.

Podle lánového rejstříku z roku 1672 byly mimo stavení, polí evidovány i vinohrady. A tak se dozvídáme, že v uvedeném roce byly pusté vinice v polních tratích Želetická hora, Kravky, Vápenice, Rosava a Stará hora. Je to mimochodem první zmínka o dnešní výborné viniční trati Stará hora. Jak je patrné, obě viniční trati Stará hora a Frédy jsou opravdu prastaré vinice.
O pustých vinohradech je psáno, že jsou částečně zarostlé lesem nebo zanesené nánosy či naopak odplavené vodou. Od roku 1660, kdy byla Želetická hora přeměněna na pole, se již tento název nepoužíval.

Po Třicetileté válce, kdy byla celá oblast značně zpustošená, se vrchnost snažila povzbudit své panství tím, že začala obnovovat a zakládat nové vinohrady. V roce 1656 bylo založeno celkem na 191 moravských měřic vinic, ale již v roce 1672 se na místě těchto vinic pěstovalo obilí. V lánovém rejstříku z roku 1672 je uvedeno mnoho zajímavých a cenných informací o daních z vinohradů, majitelích vinohradů a jejich vinicích.
Z těchto let také pochází celá řada tzv. lochů – podzemních úkrytů a chodeb. Po období rozvratu způsobeného Třicetiletou válkou měli od 17. století velkou zásluhu na obnově a rozvoji vinařství především premonstráti. Vinice zakládali na starých, osvědčených tratích, kde byly již před Bílou horou. Pozemkové knihy uvádí, že v roce 1735 byly vinice v tratích Stará hora, Kravka (zde byly později založené zřejmě nové vinohrady, nazývané Jalovčí hora) a Rosava. Vinice na Staré hoře vlastnilo 82 majitelů z Horních Dunajovic a 75 z Mikulovic. Na Rosavě mělo vinice 28 majitelů z Mikulovic. Rozvoj vinařství v těchto létech dokazují i nádherné lisy, jeden s letopočtem 1728 v místní části zvané Kocanda, jež se dochovaly do dnešních dnů.

Po roce 1772 byla v obci i panská hospoda, kde se šenkovalo ročně 46 věder vína, obecní hospoda na radnici se 120 vědry vína z vlastních vinic a 20 věder se přikupovalo. Obec vlastnila ve všech třech vinných horách 229 měřic vinohradů, ale vinicemi bylo osázeno jen 134 měřic.
V Josefínském katastru z let 1785 – 1789 se mimo jiné uvádí jména viničních tratí v již dnešní známé podobě Dolní a Horní Frédy. Ve spraších jsou vyhloubené desítky nádherných sklepů, z nichž některé jsou vyzděné cihlovou klenbou, jiné jen tak bez zpevňujícího klenutí.

Ve vinicích se v roce 1890 objevil révokaz, jehož první nálezy byly hlášeny v Šatově, a jeho rozšíření způsobilo další úpadek vinic. Po roce 1908 bylo mnoho vinohradů vytrháno a přeměněno v pole.
Ve dvacátém století se plocha vinohradů v důsledku napadení révokazem, perenosporou, padlím, ale i dáváním přednosti v pěstování cukrovky, zeleniny, značně zmenšila. Počátkem 20. století během dvou desetiletí klesla plocha na 10 ha a tato rozloha se udržela přibližně do roku 1951.

Použité prameny:
Frolec V.: Jihomoravské vinohradnictví, Blok, Brno 1984
Šípek Z.: Dějiny Horních Dunajovic, Znojmo 1994
kol.: Premonstrátský klášter v Louce, Znojmo 1997

www.znojmocity.cz, 21.01.2005 v 07:07:27