Dobrovolný svazek znojemských vinařkých obcí

Languages

Z tisku – archiv

Za kapličky dostali Hnaničtí deset tisíc

Hnanice: Hnanickým se účast v soutěži Vesnice roku už třikrát vyplatila. Letos dostali čestné uznání za citlivé začlenění sakrálních staveb do krajiny. Diplom s darovací smlouvou na deset tisíc korun převzala minulé pondělí od hejtmana kraje Stanislava Juránka místostarostka Zdeňka Kořínková.
Místní opravili nebo nově postavili jedenáct kapliček v nejbližším okolí vesnice. Každá má svého patrona – svatého Václava, Kryštofa, Jiřího, Huberta, Annu, Barboru a další světce či světice. V Hnanicích ruce do klína nesložili ani letos. Ve sklepní uličce právě dokončují zastřešené venkovní posezení s pergolou, lavičkami a dlážděnou podlahou pro rodinné oslavy, pak je čeká stavba zděného zastřešeného altánku nedaleko dva metry hluboké studánky v části obce Na skále.
Za kvalitní květinovou výzdobu získala obec vloni v krajské soutěži Vesnice roku Fulínovu cenu, předtím zase čestné uznání za zdařilou obnovu pohraničí. Obě ceny provázela finanční odměna. Tajemství úspěchu spočívá v šikovných lidech. Na odborné stavební práce mají jednoho zedníka, který má k ruce tři chlapy zaměstnané na veřejně prospěšné práce. V Hnanicích si proto vystačí s dotacemi z Programu rozvoje venkova Jihomoravského kraje, které se pohybují řádově jen ve stotisícových částkách.

Znojemský týden, 36/2008, Týden plus, (jm)


Na táboře se učili studenti i koně

Hnanice: Vysadit ochrnutého člověka do sedla na hřbet koně, udržet ho, projet se s ním, a zase ho posadit zpátky do vozíčku, ale i krmit, čistit a sedlat čtyřnohé přátele. Takové dovednosti si odváží z mezinárodního tábora v Osadě Havranů, dvaadvacítka studentů z Belgie, Itálie, Maďarska i od nás. Melina, Beruška, Jindříšek, Bára, celkem deset koňů se zase přiučilo cizím jazykům. Na výbornou zvládli poslouchání povelů ve vlámštině, italštině a maďarštině.
„Na tábor přijeli minulé pondělí handicapovaní klienti z rakouského Retzu se svými ošetřovateli, kteří ukázali mladým lidem pedagogicko-psychologické ježdění na koních. V pátek si všechno vyzkoušeli na ostro,“ popsala vedoucí tábora Iveta Macková. Zkušenost s hyppoterapií neměl nikdo z mladých lidí. „Tábor v Havraníkách jsem náhodou našla na internetu. Na koni jsem nejezdila, a tak jsem si řekla, že bych to mohla zkusit,“ svěřila se Italka Gaia Gondino.
Někteří absolventi tábora, který se letos koná počtvrté, začali věnovat postiženým lidem. „Mám zprávu, že studentka z Finska se dokonce dala na studium tohoto oboru,“ informovala vedoucí. Její pravou rukou byla Míša Kaššaiová ze Znojma, která byla na podobném táboře na Olomoucku. „V Hnanicích pomáhám s překladem, a táborníkům radím, co mají s koňmi dělat, ukazuji jak se čistí, sedlají. Novinkou pro mě byla instruktáž pečovatelů z Retzu, kteří nám ukázali, na co všechno se při jízdě musí dát pozor, aby se handicapovanému člověku nic nestalo, nezplašil se třeba kůň,“ vysvětlila Míša. Mezinárodní tábor podpořila z fondu Mládež Evropská unie. Spokojený je i majitel agroturistického areálu Pavel Chvatík, jehož koně jsou speciálně cvičení pro tyto jízdy: „Na hyppoterapii k nám jezdí také nemocné děti ze znojemského Dětského centra.“

Znojemský týden, 32/2008, Kultura, (jm)


Kraj chce budovy na hraničních přechodech

Region: O tři budovy bývalých hraničních přechodů v Hevlíně, ve Vratěníně, v Hnanicích projevil zájem kraj. Nyní jedná s Úřadem pro zastupování státu o bezúplatném převodu. Ten je možný jen tehdy, že kraj po dobu deseti let od nabytí těchto objektů je nepřevede na jiného majitele, výjimkou je stát. Přitom budovy mohou být zčásti využívány komerčně, protože je to nezbytné k jejich dlouhodobému udržení, a není to v rozporu s veřejným zájmem.
Nový majitel také provede nebo dokončí úpravy nezbytné ke splnění podmínek Schengenského hraničního kodexu, a to podle daného projektu. „Smlouva je podmíněna i závazkem, že nový majitel umožní ministerstvu vnitra užívat část převedeného majetku, pokud bude dočasně zavedena ochrana státních hranic. Současně mu umožní napojení na rozvody vody, energie, užívání sociálního zařízení a podobně,“ uvedl mluvčí krajského úřadu Jiří Klement. Podobu smluv projedná 18. září Zastupitelstvo Jihomoravského kraje. O budovu na hraničním přechodu v Hatích projevilo zájem brněnské Technické muzeum, chystá zde expozici věnovanou celnictví. Na přechodu ve Vratěníně má být stanoviště záchranné služby.

Znojemský týden, 31/2008, Aktuálně, (jm)



V Hnanicích se cizinci učili pracovat s koňmi

HnaniceOsada havranů v Hnanicích se v tomto týdnu proměnila v malý Babylon. Na koňskou farmu Pavla Chvatíka se vůbec poprvé sjeli účastníci mezinárodního soustředění v zastoupení Itálie, Maďarska, Belgie či Ruska. Dvacítka mladých lidí se na pozadí přírody Národního parku Podyjí učí jízdě na koni, základům hippoterapie a paravoltiže (gymnastické cvičení na nesedlaném koni – pozn.red.).
Součástí výuky je také práce s handicapovanými lidmi, většinou paraplegiky tedy lidmi s ochrnutím dolních končetin. Zahraniční studenti mají možnost naučit se jak pomoci vozíčkáři dostat se na koně a správně se na něm při jízdě držet. Farma je zaměřena na práci s koňmi a vším, co s touto činností souvisí. Pavel Chvatík přiznává, že mu koně vyléčili záda a on chtěl tuhle zkušenost poslat dál. Již několikátý rok sem přijíždějí klienti Dětského centra ze Znojma, aby se svým fyzioterapeutem vyzkoušeli, jak krásný je pohled na svět z koňského hřbetu. Farma jim poskytuje vodiče i speciálně vycvičené koně.

Znojemsko.cz, 31.07.2008, -trek-



Modlitba v Hnanicích

Hnanice: V těsné blízkosti hranic, nedaleko obce Hnanice, v místě nazývaném Svatý kámen, se uskuteční ve středu 25. června v 19.00 hodin Modlitba na hranicích. Letos bude setkání Čechů a Rakušanů o to slavnostnější, že se jedná o jubilejní, v pořadí již dvacátou společnou akci.
Proto se uskuteční netradičně i mše svatá, kterou budou společně celebrovat vídeňský světící biskup Franz Scharl a brněnský generální vikář Mons. Jiří Mikulášek. Po pobožnosti je připraveno bohaté agape při chlebě a víně. Ze Znojemska bude vypraveno několik autobusů. Výnos sbírky věnují věřící děkanátu ve Znojmě na duchovní potřeby.

Znojemsko.cz, 23.06.2008, -PKN-


Černá skládka hyzdí národní park

Hnanice: Bezohledný člověk vyhodil více než padesát starých pneumatik do lesa v Národním parku Podyjí. Letos jde už o druhou skládku v parku. Případ řeší policie.

Slunné květnové ráno láká turisty do Národního parku Podyjí. U rozcestí Pod Dlouhým vrchem nedaleko Hnanic se zastavují skupiny cyklistů, aby se zorientovaly, kudy na Šobes. Náhle jim padne zrak na desítky použitých pneumatik, které kdosi vyhodil do lesa jen několik metrů od tabule národního parku.

Projíždějící cyklisté nad černou skládkou pneumatik jen nevěřícně kroutí hlavou. „Tohle je hrozný, lidi jsou opravdu neskuteční bordeláři. My sem jezdíme třikrát ročně, ale tohle jsem tady ještě neviděl. Vždyť jsou všude sběrné dvory,“ divil se Václav Šmolík z Rožmitálu pod Třemšínem.

Druhá skládka
Hromady starých gum si už ve čtvrtek odpoledne všiml důchodce z nedalekého Šatova, který do parku často chodí. „Tu hromadu jsem objevil na státní svátek odpoledne. Chtěl jsem to ohlásit na obecní úřad, ale nikdo tam nebyl ani v pátek,“ řekl v pátek Jan Svoboda. Starosta Hnanic tvrdí, že jde o již druhou letošní černou skládku v podobné lokalitě.
„První černou skládku jsme likvidovali nedávno na jaře kousek od místa, kde jsou teď pneumatiky. Odpad, mezi kterým byla i stará televize a také pneumatiky, jsme sami odvezli,“ zlobil se Jiří Musil.

Nyní získal informace o nové, větší skládce pneumatik. „To je neuvěřitelné. Jenomže tohle je opět na pozemku parku, takže si to musí odklidit správa parku. My už jsme to jednou uklízeli, ale je to opravdu jejich starost,“ dodal Musil. Krátce po oznámení černé skládky se na místo dostavila policejní hlídka. Muži zákona vyslechli oznamovatele a obhlíželi místo skládky.

Uklidí to park
Pokud policisté pachatele najdou, budou po něm chtít pracovníci parku náhradu škody. O černé skládce se rychle dozvěděli také lidé ze správy parku. „My už o skládce také víme. Naštěstí nejde o odpad, který se rychle rozkládá nebo znečišťuje půdu a okolí. Hned příští týden se pustíme do její likvidace,“ potvrdil pracovník Správy národního parku Podyjí Jan Kos. Dodal, že černé skládky jsou na jaře poměrně časté.

„Pravidelně vedení obcí na skládky upozorňujeme. Že by ale někdo sypal odpad přímo do parku, to není příliš časté,“ upřesnil Kos. Naposledy vyšetřovali policisté skládku pneumatik vloni u Miroslavi. Pokud policie pachatele najde, hrozí mu až padesátitisícová pokuta.

Znojemský deník, Autor: Dalibor Krutiš, 10.5.2008


Mezi vinicemi se bude pít a střílet

HnaniceHavraníky: Už osmý díl Putování po vinicích Znojemska připravili pro milovníky vín vinaři ze Znovínu Znojmo.

„Už první ročník se setkal s velkým ohlasem. Zatím jsme jediní v našem regionu a jak se zdá, lidem se podobná prezentace znojemských vín líbí. Svědčí o tom stále větší zájem. Z asi tisícovky hostů v začátcích jsme loni napočítali už čtyři tisíce. Podobnou účast očekáváme i letos,“ naznačil, kolik lidé ze všech koutů přijede na Znojemsko a tím nejen pomůže odpít nějaký ten „hektolitřík“ vína, ale také zaplní hotely a další ubytovací zařízení.
Letos se se skleničkou tisíce pochodníků vypraví do jižní části znojemské vinařské podoblasti pod Znojmem, a to na viniční tratě okolo Hnanic, Havraníků a Šatova – tedy přímo na bývalé „železné oponě“.
„Tady jsme nově vytyčili pěší trasy, určené i pro chůzi s holemi – Znovín Walking, který tímto i představíme.V průběhu odpoledne se bude nejen ochutnávat víno, ale bude se i střílet do vinic a kdo bude mít zájem, navštíví i šatovskou pevnost,“ pokračoval ředitel.

Znojemský týden, 21/2008, Týden plus, (be)


Do vinic pěšky a s hůlkami

Hnanice: Walking, chůzi s hůlkami nadlehčujícími tělo, šetřící kluby a spalující nadváhu, nezavedli od minulého týdne na Znojemsku sportovci ani turisté, ale vinaři. Znovín Znojmo rozšířil podél hranice s Rakouskem svůj vinařský turistický program. Kromě cyklo – a pěších tras nabízí návštěvníkům vinařských stezek a milovníkům vína čtrnáct walkingových okruhů, v délce od šesti do třiceti kilometrů.
Všechny se nachází v jihozápadní části regionu, dají se libovolně zkracovat a prodlužovat. Cesty vedou vinohrady, kolem vinařských sklepů, bývalé železné opony, typickými vinařskými obcemi ŠatovemHavraníky, Hnanicemi, s pokračováním na Šobes. „My jsme vydali soubor walkingových map s rozpisem tras (jsou značeny tečkovaně) v kilometrech, spočítali jsme i kroky. U hlavních cílů jsou modrá loga walkingu. Využili jsme stávající barevné značení turistických cest, takže návštěvník se zorientuje i podle klasické turistické mapy,“ popsal ředitel Znovínu Pavel Vajčner. Turisty kromě přírodních krás, historických pamětihodností v obcích, kapliček, božích muk, pěchotního srubu Zahrada, čekají po trase stánky s ochutnávkou vín.
„V souboru map ´Znovín walking´ je i doporučená doba zdržení u ochutnávkových stánků nebo prohlídky památek. To kvůli tomu, aby turisté v pohodě všechno stihli,“ uvedl ředitel. Dodal, že okruhy téměř rok a půl procházeli a kroky pečlivě počítali manželé Rohovští. V publikaci je i stručný návod na používání holí. Pokud se o hůlky správně opíráte, tvoří s lokty pravý úhel.
Znovín nabízí walkingové hůlky jediného českého výrobce z Jeseníků. (Ve zdejších lázních tento způsob chůze lékaři s úspěchem ordinují pacientům). Dostanou se koupit v hnanickém hotelu Happy Star, Louckém klášteře, a prodejně vín na Horní České ve Znojmě. Od hotelu i kláštera začíná a končí většina vycházek. V Happy Staru je i půjčovna. K dostání jsou tři vzory teleskopických hůlek, při chůzi na tvrdém povrchu se na bodec nasazuje gumová botička.
Národní park Podyjí podle mluvčího Jana Kose proti walkingové turistice na svém území nemá námitky, s vinařskou společností ještě upřesní některé drobnosti týkající se walkingových tras.

Lehčí trasy pro začátečníky: (6-12 kilometrů)
1/ „Genus loci“ Hnanic a Šatova, 2/ Za vinicemi národního parku Podyjí, 3/ Vlakem za vínem ze šatovského nádraží, 4/ ´Duševní pohoda,´ okruh ze šatovského nádraží po česko-rakouské hranici, 5/ Ptačími pohledy – okolo Šobesu, 6/ Paradoxy „železné opony,“ trasa vede po česko-rakouské hranici z šatovského nádraží k bývalé rotě, pěchotnímu srubu Zahrada, na Horecký kopec a Svatý kámen zpět do Šatova, 7/ Romantika vesnice ve vinařském pohraničí.

Obtížnější trasy pro pokročilé: (12-30 kilometrů)
8/ Přes dvě lávky na Šobes, z Hnanic přes viniční trať U Kapličky na Šobes, 9/ Sealsfieldův kámen a Havranické vřesoviště, 10/ Sealsfieldův kámen-Loucký klášter, 11/ svatý Wolfgang-Vlčí pochod, trasa vede z Hnanic přes Popice, Konice, Šobes zpět, 12/ Údolím řeky Dyje, z Louckého kláštera na Šobes, přes bývalý Gruberův mlýn do Louky. 13/ Za krásami národního parku Podyjí z Hnanic na Šobes, Nivky, Kraví horu, Havraníky a zpět, 14/ Královská trasa z Králova stolce do Louckého klástera přes Konice, Havraníky, Hnanice, Nivky, Králův stolec, končí v klášteře v Louce.

Znojemský týden, 21/2008, Týden plus, (jm)


Prodej roty v Hnanicích prověřuje Transparency International

Hnanice: Kvůli prodeji bývalé roty se na Protikorupční linku 199 obrátili dva místní. „Mám podezření, že přitom došlo k nesprávnému nakládání s obecním majetkem, proto jsem to oznámil,“ uvedl jeden z nich, člen obecního zastupitelstva Zdeněk Sova. Bývalou rotu Devět mlýnů dostala obec před dvěma roky bezúplatně od státu a měla ji prodat za dvanáct milionů bez souhlasu zastupitelstva. Ten měl být získán až následně. Starosta obce Jiří Musil zásadně nesouhlasí: „Prodej roty zastupitelé řádně a včas schválili. Nic nebylo dodatečně, to všechno dělají lidé, kteří se mě víc než šestnáct let snaží zlikvidovat.“

Volajícím na lince 199 nejen radí, ale jednotlivé případy pomáhá řešit, česká pobočka nevládní neziskové organizace Transparency International. „Obrátili jsme se na Okresní státní zastupitelství ve Znojmě s podnětem na podání žaloby na neplatnost kupní smlouvy prodeje roty v Hnanicích, a na podezření ze zneužívání pravomoci veřejného činitele. Pracovníci potvrdili, že případ šetří a výsledek oznámí,“ informoval vedoucí právní poradny pražské Transparency International Martin Lachmann.

Asi dvacet lidí ze Znojemska se během prvního půl roku obrátilo na protikorupční linku, kterou zřídilo ministerstvo vnitra. Ta je v provozu už sedmý měsíc. Celkový počet volajících během půlročního fungování linky je asi asi tisíc šest set. „Nejčastěji oznamují podezření kvůli nesprávnému nakládání s majetkem obce, města, kraje, bytových družstev, společenství vlastníků bytů, poukazují na porušování práva v soudnictví a v územním plánování,“ vyjmenoval vedoucí. Transparency International prověřuje všechna hlášení, spolupracuje s právníky. Případy korupčního jednání se často objevují ve veřejných zakázkách a v územním plánování. „Zastupitelé si například koupí pozemky, odhlásí změnu územního plánu, a tak si zvýší hodnotu těchto parcel. Ve veřejných zakázkách jde zase o poskytnutí výhody, z níž má prospěch soukromá firma, nikoliv město, obec nebo stát. Firmy už většinou nedávají peníze v klasické obálce, ale „angažují“ představitele stání moci a samosprávy ve svých společnostech a různých správních radách, podle hesla ruka ruku myje,“ potvrdil Lachmann. Organizace provádí průzkum veřejného mínění podle takzvaného indexu vnímání korupce a pracuje také s indexem plátců úplatků. V České republice jsou podle řadových občanů nejvíce zasaženy korupcí politické strany, policie, zdravotnictví a justice.

Znojemský týden, 16/2008, Aktuálně, (jm)



Včelstva ničí varoáza, v Jiřicích také mor

Znojemsko: Až osdmdesát procent včelstev v okolí HavraníkůŠatovaHnanic a Uherčic zničil roztoč Varroa destructor, v okolí Jaroslavic je to kolem šedesáti procent. „Průměr na Znojemsku tak představuje jedenatřicet procent uhynulých včelstev. Jejich počet se tak snížil ze 14 500 zhruba na 10 000. Někde ztráty odpovídají jen běžnému desetiprocentnímu průměru, jako například v Šumné nebo několika vesnicích u Znojma, jinde je úhyn vysoký,“ sdělil člen okresního výboru Českého svazu včelařů Jaroslav Pour.
Podle neoficiálních informací se k nám varoáza šíří z Rakouska. Nákaza moru včelího plodu se potvrdila ve dvaatřiceti kočovných úlech včelaře v Jiřicích. Inspektoři Státní veterinární správy vyhlásili, kromě likvidace chovu spálením a dalších bezpečnostních opatření, kolem obce ochranné pásmo v okruhu pěti kilometrů. Na vyšetření včelstev, která leží za pětikilometrovým pásmem podléhajícím povinnému bezplatnému vyšetření, požádají včelaři o peníze kraj. „Laboratorní vyšetření na přítomnost moru včelího plodu jednoho směsného vzorku vyjde asi na čtyři sta padesát korun, to je částka, kterou nejsou ochotni zaplatit všichni včelaři. Dotace přispěje na vyšetření včelstev v okruhu tří kilometrů od vyhlášeného ochranného pásma,“ vysvětlil předseda okresního výboru znojemského svazu včelařů František Texl. Doplnil, že částka by se měla pohybovat kolem třiceti tisíc na každý okres. Nepříznivou situaci včelařů řeší i Michal Hašek, poslanec ČSSD jako stínový ministr zemědělství. „Jsem si vědom možných dopadů tak výrazného snížení počtu včelstev a tím snížení opylovací činnosti pro české zemědělství. Včelařům v řešení problémů musí pomoci exekutiva i legislativa,“ řekl Hašek, který jednal s předsedou Českého svazu včelařů Luďkem Sojkou o obnově včelstev.

Znojemský týden, 16/2008, Aktuálně, (jm)



Proč se kácí v Podyjí?

„Vůči Lichtensteinům mám jednu velkou výčitku – přivezli z Ameriky akát. Ten nám způsobuje v Podyjí velké problémy,“ řekl v úvodu našeho rozhovoru náměstek ředitele Správy Národního parku Podyjí Petr Vančura, pod jehož pravomoc spadají lesy v tomto nejmenším národním parku České republiky. Navštívili jsme jej v souvislosti s dotazy na kácení stromů v tomto chráněném území.

Jako laik mám představu, že příroda v národním parku by se měla nechat o sebe starat sama za pouhého přihlížení člověka. A kácení zdravých či napadených stromů by mělo být zakázáno. Takovou představu má snad většina návštěvníků Podyjí.

Stejný názor – nezasahovat do přísně chráněného území – propagoval i bývalý ředitel Tatranského národního parku Tomáš Vančura, který měl pod sebou člověkem relativně nedotčenou krajinu. Těžko říci, zda by jej nezměnil po katastrofě způsobené orkánem Kyril, který složil tisíce smrků, jež se mohly stát potravou pro rychle se množící kůrovce.

Petr Vančura s úsměvem pokyvuje hlavou a říká: „Ano, s tímto názorem souhlasím. Ovšem v minulosti by člověk nesměl dělat do tohoto křehkého přírodního ekostytému jakékoliv zásahy. Například vysazení akátů nám dělá na linii od Znojma k Hnanicím a v meandrech Dyje pod Šobesem nejednu vrásku na čele. Akát je agresivní a vytlačuje původní dřeviny.“

Pokud by byla nastíněna ta nejčernější varianta, za pár století by mohla tato severoamerická dřevina vytlačit na jižních svazích nad Dyjí původní dubové porosty. To by se již asi nikomu nelíbilo. Na území Národního parku Podyjí je ještě celá řada dřevin, které již nejsou tak agresivní, ale rozhodně nejsou původní. Jedná se například o jasan americký, pajasan žláznatý, ale také o dub červený. Z nepůvodních jehličnanů jde o borovici černou, vejmutovku a Banksovu či douglasovku tisolistou. Diskutabilní může být otázka, zda nepůvodní, ale neagresivní dřeviny nechat dožít či nikoliv. V tom má Petr Vančura jednoznačný názor:

„Musíme se snažit, abychom v národním parku měli jen původní stromy – dřeviny, které byly dovezeny odjinud, do těchto přísně chráněných území nepatří. Postupujeme v souladu se zákonem o ochraně přírody a plánem péče o Národní park Podyjí.“

Na druhou stranu Petr Vančura konstatoval, že největší letošní zásahy budou po zimě již minulostí, následovat budou jen drobnější, provozní. V Podyjí však stále zůstává na 150 hektarů akátových porostů.

„Asi v roce 2050 by Národní park Podyjí mohl mít rostlinnou skladbu takovou, jaká byla v době, kdy člověk do tohoto území nezasahoval,“ domnívá se Petr Vančura.

Jednoznačné stanovisko nepanuje také při dalším zalesňování vykácených ploch. Zatímco na pravém břehu Dyje v Thayatalu nechávají lesníci vykácené pozemky přírodě, aby se o ně sama postarala, na naší straně se uměle vysazuje.

„Svůj díl má na tomto postupu i odlišnost právních norem v obou státech. Zatímco v Česku musejí být vykácené plochy zalesněny do dvou let, v Rakousku je tato doba pětiletá. Během ní se již obvykle vykácené holiny samy obnoví. Který způsob je lepší, je jen velice těžké odhadovat, každý má své zastánce. Nejlépe se to pozná tak za sto let, ale to již zde nikdo z nás nebude. „Náš způsob je rychlejší, rakouský přirozenější,“ domnívá se Vančura. Rakouská cesta vedoucí k cíli je také levnější, ale mnohem delší.

Znojemsko.cz, 04.03.2008, Jiří Eisenbruk



Obce chystají linku do Retzu

HnaniceOd podzimu má vyjet pravidelný autobus Znojmo – Retz. S iniciativou přišly obce na hranici. Nyní čekají na vyjádření z Vídně
První pravidelnou přeshraniční autobusovou linku chystají zástupci Hnanic a dolnorakouského Retzbachu. Podporu českých úřadů již získali, nyní čekají na stanovisko rakouské strany. Pokud vše zvládnou, má první autobus ze Znojma do Retzu vyjet v září.

„Linku připravujeme s našimi sousedy již od loňska, Rakušané čekali, až oficiálně začnou platit schengenská pravidla. Nyní podali patřičné žádosti a čekají na stanovisko jejich ministerstva. My už máme kladná vyjádření od českých úřadů, od ministerstva po znojemský městský úřad,“ sdělil starosta Hnanic Jiří Musil.

Podrobnosti provozu zamýšlené linky jsou, podle jeho slov, ještě velmi otevřenou záležitostí. „Předpokládáme, že linka bude jezdit denně, asi ji budou provozovat čeští dopravci, ale je předčasné spekulovat o detailech. Čeká nás ještě řada jednání,“ upozornil Musil. Předpokládá, že nejčastějšími zákazníky by byli studenti jezdící do Retzu do školy. „Budeme ale usilovat i o to, aby linka sloužila také turistům pro rekreační dopravu do rakouského pohraničí,“ konstatoval Musil.

Za zajímavý nápad považuje linku znojemský starosta Petr Nezveda. „Záměr jsme podpořili. Autobusové spojení Znojma a Retzu, velmi blízkého a partnerského města, je přirozená věc. Spojení a styky mezi oběma městy se jistě bude do budoucna ještě rozrůstat. Nápad je dobrý, uvidíme jak se osvědčí,“ uvedl starosta.

Skeptičtější postoj zaujal bývalý šéf jedné ze znojemských dopravních společností. „Lidé v produktivním věku jezdí auty. Regionální doprava vozí děti do školy a staré lidi k lékaři, tak je to u nás i v Rakousku. Přeji iniciátorům zdar, ale můj osobní názor je, že neskončí úspěchem,“ uvedl Karel Psota.

Linkové autobusy chtějí na cestě do Retzu konkurovat vlakům. Trasu ze Znojma do Šatova čeká letos a napřesrok rekonstrukce a elektrifikace. „Autobus bude pro České dráhy konkurence, uvidíme, jak úspěšná.“ podotkl přednosta znojemského nádraží Pavel Karšulín. Starosta Musil předpokládá, že vlaky i autobusy mohou existovat vedle sebe. „Překážet si jistě nebudeme a například v Retzbachu chtějí prosadit zřízení vlakové zastávky,“ podotkl starosta.

„Po dokončení oprav má od prosince příštího roku mezi Znojmem, Šatovem, Retzem a Vídní jezdit denně patnáct párů vlaků, ve špičce vyjede spoj co půl hodiny,“ přiblížil plány drah Karšulín.

Znojemský deník, Autor: Martin Moštěk, 28.2.2008



Kolik cest vede do Rakouska?

Znojemsko spojuje s Dolním Rakouskem 17 cest, po nichž by mohly jezdit automobily. Z celkového počtu jsou čtyři na dnes již bývalých silničních hraničních přechodech (Vratěnín, Hnanice, Hatě a Hevlín), další tři jsou bývalé turistické hraniční přechody (Podmýče, Čížov a Hnanice-Heiliger Stein, kam naštěstí automobily nesmějí), a tak nám ještě zbývá deset dalších.
Na komunikaci mezi Jaroslavicemi a Seefeld-Kadolzem mohou jezdit zatím vozidla do dvou tun, mezi Šafovem a Langau vozidla o celkové hmotnosti do 3,5 tuny. „Na ostatních jsme umístili zákaz vjezdu motorových vozidel s výjimkou majitelů pozemků. Máme obavy, aby po těchto komunikacích nejezdila těžká vozidla, která by je mohla poškodit,“ uvedl vedoucí znojemského střediska Správy a údržby komunikací Zdeněk Komůrka.
Někteří starostové hraničních obcí by však měli zájem na zprovoznění dalších komunikací. Například Petr Zálešák z Jaroslavic by rád viděl ze tří komunikací směřujících z katastru obce do Rakouska automobilový provoz aspoň na dvou z nich. To bylo také důvodem šetření na místě, kterého se účastnil vedle Komůrky také vedoucí odboru dopravy Městského úřadu ve Znojmě Pavel Liška a dopravní inženýr Jiří Latner. S výsledkem budou jistě spokojeni lidé bydlící na obou stranách hranice. Mezi obcí Seefeld-Kadolz a Jaroslavicemi budou mít možnost jezdit motorová vozidla do 3,5 tun, do Zwingendorfu pak vozidla do 2,5 tuny. Tato komunikace je však v havarijním stavu. Žádná z těchto dvou výše uvedených komunikací se v zimě nebude udržovat. Se zahájením provozu podle nových pravidel se počítá již v únoru.
Další změnu zaznamená bývalý hraniční přechod Hevlín – Laa. Minulé úterý byla odstraněna dopravní značka zakazující vjezd vozidel nad sedm a půl tuny, takže tudy mohou jezdit i kamiony. Limitující je však výška přístřešku bývalých pohraničních policistů, pod kterou neprojedou vozidla vyšší jak 4,1 metru. Po jeho odstranění padne i tato překážka. „Tímto krokem nejsme dvakrát nadšeni, silnice je spravená, pokud zde bude jezdit těžká kamionová doprava, může být brzy poničena. Navíc budou trpět domy. U školy budeme muset vybudovat přechod se semafory, aby mohly děti bezpečně přecházet silnici. Na tuto akci budeme žádat o dotaci,“ uvedl starosta Hevlína Drahomír Nosek. V jaké míře tudy budou jezdit kamiony, je ve hvězdách. Jejich řidiči si hledají nejvhodnější cesty a možná, že budou postupně opouštět bývalý přechod Hatě – Kleinhaugsdorf a z Brna na Vídeň pojedou přes Hevlín.

Znojemsko.cz, 16.01.2008, Jiří Eisenbruk