Obec Bohutice je poprvé doložena k r. 1253. Původně se na tomto místě nacházela tvrz. Přestavba na renesanční arkádový zámek byla provedena držiteli rodiny Kusých v poslední čtvrtině 16. století. V r. 1624 byla tvrz odhadnuta na 500 zlatých. V okolí tvrze stál panský pivovar a dvě zahrady. Koncem 18. století k zámku patřil přilehlý zemědělský dvůr, palírna, větrný mlýn na kopci a hospoda. Na indikační skice stabilního katastru z r. 1825 je budova proložena červeně jako zděná z nespalitelného materiálu a označená písmenem W. Obarvení tmavočervenou barvou ji řadilo na úroveň zámku.

Zámek se nachází v samém středu obce Bohutice. Ze všech stran je obklopen zelení. Přilehlý park má rozlohu půl ha. Pod košatými lipami na nádvoří zámku se nachází kašna se sochou sv. Floriana.Půdorys zámku je ve tvaru písmene „L“. Zámek má 2 poschodí. Starší, čelní část budovy otevřená k jihu, je opatřena arkádami, které jsou podepřeny 15ti toskánskými sloupy. V této části budovy se v přizemí nachází kaple, která v minulosti sloužila k náboženským účelům. Ještě v nedávné minulosti kaple sloužila jako sklad CO, později jako společenská místnost bohutické omladiny. Asi před 3 lety byla z této kaple odstraněna cihlová příčka, která ji rozdělovala na 2 místnosti. Snahou obecního úřadu je vytvořit velkou společenskou místnost, kde by se odehrávaly různé společenské a kulturní akce. Vedle této místnosti se nachází dvě další místnosti, které v současné době slouží k výdeji obědů. Místnosti jsou pronajaty Zemědělskému družstvu Agra. Současně s rekonstrukcí kaple měl by tento prostor sloužit potřebám týkajícím se akcí konaných v kapli. V 1. poschodí se nachází místnosti obecního úřadu, které dominuje zasedací místnost, jež původně sloužila jako modrý salonek. Salonek je především význačný tím, že je na jeho stropu vyobrazena původní malba, která je však v současné době ve velmi špatném stavu. V prostorách 2. poschodí se nachází poradna dětského lékaře a archiv obecního úřadu.

Levé křídlo zámku je z hlediska historického mladší. V přízemí se nachází školní jídelna, která poskytuje stravování jak dětem mateřské školy, žákům základní školy, tak i ostatním občanům. V přilehlých sklepních prostorách byla zřízena školní jídelna. Ostatní plochy přízemí jsou ve velice špatném stavu, proto jsou využívány jako sklep. Celé první podlaží je využíváno jako mateřská školka. Druhé podlaží sloužilo jako byt a v současné době je v dezolátním stavu. Ve druhém poschodí se také nachází hojně navštěvovaná místní knihovna.

Z uvedených předcházejících informací je znát, že náš zámek žije svým vlastním každodenním životem. Odchodem původních majitelů se zámek stal jak dominantou obce, tak i centrem hlavního dění. Díky své rozmanitosti a prostorovému využití si tato kulturní památka zasluhuje, aby byla i nadále ošetřována a chráněna.

Lurdská jeskyně byla postavena v roce 1927 k 70. výročí mariánských lurdských zjevení. Byla součástí velkého poutního areálu. Ve třicátých letech se zde konaly za účasti tisíců poutníků poutě u příležitosti svatodušního pondělí, svátku Panny Marie Karmelské, svátku Panny Marie Nanebevzaté a svátku Panny Marie Růžencové.

Jeskynní prostory jsou poměrně velké. Tato umělá jeskyně je vystavěna z mohutných balvanů a dekorována sochou Panny Marie, která byla zhotovena ve francouzském Lyonu, a oltářem z kararského mramoru. Je uzavřena ozdobnou kovovou branou. Umělá stavba se snaží přiblížit poutníkům jeskyni v massabielské skále v Lurdech, na břehu řeky Gavy.

Jeskyně byla vysvěcena dne 22. července 1928 rajhradským opatem Petrem Hlobilem. Zakladatelem jeskyně byl bohutický farář Antonín Prášek (* 17. 1. 1886 + 1. 3. 1959), poutník lurdský a jeruzalémský.

Významná osobnost českých dějin, František Sušil, působil jako kaplan také v Bohuticích (olbramovicko – bohutickým kaplanem byl v letech 1827 – 1836) na Znojemsku. V roce 1867 položil základní kámen bohutického kostela. Právě v tyto dny si připomínáme 200leté výročí od jeho narození.

František Sušil byl přední národní buditel, sběratel moravských lidových písní, překladatel, myslitel, básník a theologický badatel. Jeho „Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými“ se staly vzorem jeho následovníků na sběratelském poli moravské lidové písňové poezie. Vrchol jeho překladatelské činnosti představuje překlad a výklad „Nového zákona“. Svou tvorbou inspiroval k mohutným skladbám i skladatele Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. V Rousínově před Starou školou byl postaven památník Františka Sušila.

František Sušil se narodil v Rousínově 14. června 1804. Jeho otec Fabián Sušil nebyl zdejší, oženil se však s dcerou rousínovského měšťana Terezií Pospíšilovou. Fabián Sušil byl člověkem zkušeným, národně uvědomělým, milujícím knihy a také trochu písmákem. Rodiče poskytli Františkovi první a poctivý základ výchovy. Dali ho i vyučit hudbě. František si oblíbil hru na flétnu a na klavír. Byl členem rousínovské kapely. K hudbě se pak vrátil zvláště v lidových písních moravských. V roce 1827 vystudoval bohosloví a jako kněz působil na řadě míst. Od roku 1837 byl profesorem bohosloví v Brně. Přestože studia a pozdější velmi rušný a pracovitý život Sušila velmi odváděli od jeho rodiště, přece jen na Rousínov nezapomínal a vracel se tam. Své malé jmění obracel jen k dobrým a národním úkolům. Ještě když psal závěť pamatoval na své chudé rodáky v Rousínově. Rousínovec pak má na Františka Sušila přímou památku. Jsou to verše z roku 1856 a vepsané na tamní hřbitovní kříž. František Sušil zemřel 31. května 1868 v Bystřici pod Hostýnem.

Barokní sochy svědčí o tom, že obec Bohutice byla dlouholetým majetkem duchovní vrchnosti. Všechny byly postaveny za jezuitského panství a s rozsáhlou budovou panské sýpky jsou svědectvím doby, kdy Tovaryšstvo Ježíšovo zde mělo neomezenou moc a záměrně budovalo obec jako poutní místo

Socha sv. Archanděla Michaela Jižně od obce se nachází přírodní památka, chráněné území rostlin a teplomilných květin. Na rozpadajícím se kamenném masivu rostou vzácné stepní rostliny. Na návrší, na temeni žulového pahorku, dohlíží na vinice sochy sv. Michaela, která byla postavena v roce 1721. Sv. Michael archanděl byl vůdcem nebeského vojska proti padlým andělům a ochráncem proti zlu. Je zobrazen jako okřídlený rytíř ve zbroji, ketý stráží kopím ďábla nebo váží duše při posledním soudu.

Socha sv. Jana Nepomuckého U zdi panské zahrady, zastíněná mohutnou lípou našla místo socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1721. Sv. Jan Nepomucký byl notářem, farářem a později generálním vikářem pražského arcibiskupství. Ve sporu Václava IV. a pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna stál na straně arcibiskupa. Protože tím zkřížil zájmy krále, byl zatčen a po mučení shozen z Karlova mostu do Vltavy. V roce 1729 byl kanonizován. Je znázorněn jako kněz s pěti hvězdami kolem hlavy, v ruce s palmou a krucifixem. Je hlavním patronem českých zamí.

Socha sv. Václava Nad hřbitovem najdeme sochu vévody země české sv.Václava z roku 1721. Sv. Václav byl synem knížete Vratislava. Jeho proněmecky orientovaná politika byla příčinou jeho vraždy, k níž došlo ve Staré Boleslavi. Brzy po smrti byl uctíván jako mučedník, světec a patron země. Je znázorněn ve zbroji.

Socha sv. Floriána Na nádvoří zámku se nacházi kašna se sochou sv. Floriána z roku 1720. Sv. Florián byl důstojníkem římského vojska a správcem provincie. Když byla zatčena skupina čtyřiceti křesťanů, snažil se je osvobodit. Byl zatčen, uvězněn a s mlýnským kamenem na krku vhozen do řeky. Patří k velmi populárním světcům jako ochránce proti ohni. Podle legendy zachránil v mládí pomocí modlitby hořící dům. Je patronem hasičů i pomocníkem proti pohromám vzniklým působením vody. Je zobrazen jako římský voják s nádobou vody, kterou vylévá na hořící dům.

• Kříž u Čunderlíkových s nápisem „1789, stavěl Tomáš Sada 1774“.
• Kříž u Brezovských s nápisem „Pojďte ke mně všichni, kteříž pracujete a obtíženi jste a já vás občerstvím u Sv. Mat. XI.25“ 
• (obnovil František Šteffel – četnický nadporučík v.v. a manželé Václav a Rozárie Štefflovi 1939).
• Kříž na kopcích s nápisem „Vezmi kříž svůj a následuj mně, Maria pros za nás a neoppuštěj nás. K věčnému uctění věnují
• manželé Václav a Alžběta Svobodovi z Bohutic“. Renovace z roku 1954.
• Kříž u nádraží z roku 1887, renovace proběhla roku 2000, vysvěcen 2. 6. 2000.
• Kříž Svatá Rodina u transformátoru, nápis: „Ke cti a chvále sv. Rodiny věnoval Josef Holík c. a k. šikovatel z Bohunic 1899“.
• Pomník před kostelem – obětem války 1914 – 1918. Věnovali pozůstalí a Lidová jednota s příznivci.
• Kříž pod Michálkem, nápis: „Chléb náš vezdejší dej nám ó Pane! Ke cti a slávě Boží v suchých létech věnuje Růžena Smrčková
• a rodina Holíkova léta Páně 1947“.
• Kříž Na Zadních k úmrtí majitele panství Václava Petříčka.
• Kříž u kostela s nápisem „V tomto znamení zvítězíš! Ponížilť sebe samého, učiněn jsa poslušným až ke smrti a to ke smrti kříže“.

Meruňky se v bohutickém regionu pěstují přes 150 let. O jejich zušlechtění se postaraly generace před námi – bohutických rodů Svobodů, Leikepů, Mašů, Čeperů, Tauvinklů, Schovanců, Vránů, Holíků, Štefků a dalších. V nedaleké minulosti se nejvíce o pěstování meruněk a jejich propagaci staral soukromý rolník a ovocnář František Tauvinkl, po něm Miroslav Čárský, který ve svém sadu v Jelendách (kdysi hoře France Josefa, jak se tehdy Jelendy nazývaly) opatroval několik prý stoletých meruňkových stromů.

V roce 1949 zaslal Mgr. Přemysl Bartoš do Státních výzkumných ústavů zemědělských vzorek meruněk od pana Tauvinkla, Čárského a Bartoše. Podrobně pomologicky hodnocené meruňky byly označeny jako jedinečný druh (odrůda), dosud pomologicky neoznačený, s doporučením mezinárodního označení Abricot Sucre de Bohutice (ČSR).

Státní výzkumné ústavy zemědělské – Praha, Dejvice, Praha dne 30. července 1949

Posudek Místní název meruňky: Bohutická Váha plodů: 58 – 98 gr; průměr 72 (počítáno z 10 plodů) Tvar plodů: kulovitý až krátce tupě přišpičatělý, mírně zkosený, s jízvou po čnělce posunutou mimo temeno, od jízvy ke stopeční jamce probíhá mělký, nad jamkou výrazný žlábek. Stopečná jamka: značně hluboká, středně veliká Slupka: aksamitově jemná, sytě žlutá, na slunci zardělá drobně mramorovitou červení, v níž se vyskytují i větší temně karmínové tečky nepravidelně rozptýlené. Dužnina: je výrazně sytě až červeně oranžová, nenápadně prokvétající bledšími žilkami, přiměřeně tuhá i ve zralosti plodů, velmi jemná, bohatě šťavnatá – znamenité chuti sladce aromatické, sotva předstižitelné jinou známou odrůdou. Pecka: značně veliká, široká, středně baňatá, s mohutnými až křídelnatými švy. Tkví v prostorné jamce na stěnách zrnitého, zdánlivě oschlého povrchu. Dobře vyspělá jádra bývají velmi často po dvou v jedné pecce, jsou sladká. Doba zrání: druhá polovina července, převážně konec července.

Závěrečné honocení Meruňka „Bohutická“, která se podle údajů pěstitelů pěstuje s úplným úspěchem v obci Bohutice, p. Olbramovice u Mor. Krumlova, je stará odrůda jinde v Československu nepěstovaná, krásného zabarvení dužniny, vyniká znamenitou aromatickou chutí, jíž se tato odrůda řadí k nejlepším světovým meruňkám, jsouc všestranně upotřebitelná, dík přiměřené tuhosti dužniny i na výrobu kompotů, jinak jamy, marmelády, mošty i jako ovoce stolní první jakosti. K těmto přednostem pomologickým a technologickým se druží i velmi dobré vlastnosti pěstitelské, zejména plodnost stromů štěpovaných na oddencích domácí švestky a slívy Durancie, jakož i bohaté olistění a odolnost v době trvajících přísušků, kromě toho i dlouhověkost stromů vysázených na vyhovujícím stanovišti. Z těchto důvodů doporučujeme co nejhojnější množení Bohutické meruňky, jejíž nynější název nebudiž v českém znění měněn, a to výslovně na odkopcích domácí švestky, neboli Durancie, nikoli na myrabelamu, kterážto podnož by mohla značně poškodit dosavadní výbornou pověst této odrůdy. Jako mezinárodní pojmenování doporučujeme francouzský název, Abricot Surce de Bohutice (ČSR).

Dodatek Podrobným pomologickým průzkumem vykonaném ve Státním pomologickém ústavu ovocnicko vinařském v Praze se nepodařilo tuto meruňku ztotožnit se žádnou jinou starou odrůdou u nás pěstovanou, tedy ani s Maďarskou (dříve Uherskou), ani s Královskou meruňkou, které jsou starší 100 let, po kteroužto dobu se podle odhadu nynějších pěstitelů Bohutická meruňka pěstuje v obci Bohutice. Od obou uvedených odrůd, které mají hořké jádro (semeno), Bohutická se liší jádrem nasládlým. Po přiměřeném namnožení Bohutické meruňky ve školkách můžete tuto odrůdu pěstovat v podmínkách obdobně příznivých jako naleznete v Bohutích až na 50% počtu meruňkových stromů. Prohlašuji, že mi bylo potěšením posoudit Bohutickou meruňku, nad níž jsem za své dlouholeté praxe v Československu nepoznal odrůdu hodnotnější v odrůdách pomologicky dosud nepopsaných. Přednosta ústavu ovocnicko – vinařského Doc. Dr. Karel Kamenický – v.r.